West Coast (21. – 27.12.2010)
Od našeho výletu po Nelson Lakes National Park stále vytrvale prší – už asi deset dnů v kuse, jen s malými přestávkami. Hladiny řek jsou zvednuté, vše je mokré, boty ne a ne uschnout... Chtěli jsme podniknout delší trek do Mt. Aspirings, ale kvůli počasí jsme museli přehodnotit plány a přizpůsobit je vnějším podmínkám. Místo dlouhého putování po vysokých horách děláme kratší výlety a jsme vždy rádi, když se navečer dostaneme k naší dodávce, kde se můžeme trochu posušit. Takže co jsme podnikli za pár posledních dnů...
21.12. – tulení kolonie 12 km od města Westport (konečně jsme zjistili, že ta zvířata jsou tuleni a ne lachtani, jak jsme se mylně domnívali). Byla to krátká, asi hodinová vycházka po útesech na pobřeží u Westportu. Tuleni se líně váleli dole na kamenech u moře, občas si zaplavali. Zrovna je období, kdy mají mláďata, tak jsme viděli spoustu roztomilých malých tuleňat. Když jsou tuleni pohromadě, tak docela smrdí, asi jako ptáci na Cape Kidnappers :-)
22.12. – ráno jsme dovezli auto do Westportu do servisu, kde nám měnili rozvodový řemen, olej a filtr. Zašli jsme si tedy do knihovny na internet a do kina na nejnovější díl Harryho Pottera – kromě nás tam byla spousta malých kluků :-) Auto mělo být ve 2 hodiny spravené – ale nebylo. Tak jsme se ještě asi hodinu toulali po městě. Nebylo však spravené ani ve 3, ani ve 4, ani v 5. Nakonec asi kolem 6. hodiny jsme si ho vítězoslavně vyzvedli a jeli se podívat na Punakaiki Rocks (Palačinkové skály), což jsou zajímavé skalní útvary na břehu Tasmánského moře, které vypadají opravdu jako palačinky naskládané na sobě. Už jenom jahodovou marmeládu a šlehačku...
23.12. – ráno bylo konečně po několika dnech pěkně, tedy ne že by svítilo sluníčko, ale alespoň nepršelo. Toho jsme museli náležitě využít. Vydali jsme se nejprve na krátký, asi tříhodinový trek, kolečko podél Punakaiki River a Pororari River. Šli jsme údolím těchto řek, kolem nás vysoké vápencové skály, les a v něm mimo jiné všudypřítomné palmy. Závěrečnou část kolečka jsme šli po silnici, když tu vidíme hned u cesty ceduli „Punakaiki Cavern“ – samozřejmě tam musíme jít. Mysleli jsme si, že to bude nějaká obyčejná jeskyně, ale byl to docela dlouhý jeskynní sytém, plno chodeb a chodbiček, několik dómů, a to vše bez průvodce, osvětlení a vybetonované pěšinky. Ještěže jsme s sebou měli čelovku. Na jednom místě byla obzvláště dobrá akustika, tak jsem vytáhla dvojačku a hrála, až skály vibrovaly :-)
Jelikož cesta k autu vedla kolem Punakaiki Rocks (Palačinkových skal), stavili jsme se tam znova. A dobře jsme udělali. Byl totiž příliv, vlny se tříštily o skály, v některých místech to vpadalo, jakoby tam tryskal gejzír (když silná vlna vyšplouchla skrz malé okno ve skále). Jen těch turistů tam bylo poněkud víc než včera.
Odpoledne jsme se vypravili na Fox River Track, asi pětihodinový výlet s několikerým brozením řek (jednou až po pás!). Naším cílem byla Fox Cave (Liščí jeskyně). Říkali jsme si, že to bude asi jen nějaké díra ve skále, ale to, co jsme viděli a zažili, bylo úžasné! Byl to opět celý jeskynní systém, plno chodeb, dómů, krápníků, stalagmitů, stalaktitů a jiné nádherné jeskynní výzdoby. A vše bez průvodce, bez vstupenky a bez turistů. Lozili jsme tam s čelovkou a byli jsme jako ve vytržení. Ta nádhera se ani nedá popsat. V jednom místě nás napadlo, že si chceme užít té pravé hluboké černočerné jeskynní tmy, tak jsme zhasli... a nahoře vysoko nad námi se rozzářilo několik malinkých modrých světýlek. Svítící červi (glow worms)!!! Vůbec jsme netušili, že je někdy uvidíme! Od té doby už netoužíme po ničem jiném než po svítících červech :-) Po cestě zpátky jsme o ničem jiném nemluvili... Bylo to úžasné, nádherné!
24.12. – opět celodenní déšť. Tentokráte ale již ne jen takové nějaké pršení, ale husté, silné provazce deště, takže na deseti metrech cesty od auta do informačního centra jsme byli promočení, jakoby nás polil konví. A pak 10 minut sluníčko. Pak 20 minut déšť. A celý den pořád dokola. Dnešní den jsme chtěli vyhradit ledovcům – Franz Josef Glacier a Fox Glacier, ovšem viditelnost byla mizerná (zataženo, mlhy) a kvůli zvedlým hladinám řek byly asi 500 metrů před ledovci zábrany, aby lidi nemohli blíž, protože to bylo nebezpečné. Tak jsme si je aspoň od zábran vyfotili. Odpoledne jsme navzdory dešti oblékli pláštěnky a vydali se na obchůzku jezera Matheson, v němž se za hezkého počasí odráží zasněžené vrcholky hor s ledovci. Nikoliv však za deště. No ale aspoň jsme se prošli. Zato se nám povedlo vidět tzv. kea – velkého zeleného novozélandského papouška, který je poměrně vzácný. Vytrvalé deště mají jednu výhodu - nepotkáváte moc turistů...
25. – 26. 12. Navzdory špatné předpovědi (až do Silvestra deště) jsme si sbalili batohy a vydali se na Welcome Flat Track. Měli jsme v plánu jít tři dny, což jsme nakonec museli zkrátit jen na dva dny, protože nás varovala správkyně chaty Welcome Flat, že bude povodňový stav a některé řeky budou zvedlé natolik, že nepůjdou přebrodit, takže by nás to mohlo odříznout na několik dnů. Tento trek je známý tím, že se musí brodit několik řek a potoků, ovšem největší atrakce je po 17 kilometrech u Welcome Flat Hut – několik horkých pramenů, které tvoří malá jezírka, v nichž můžete sedět nekonečné hodiny a vyhřívat prochladlé kosti. Bylo to velice příjemné, rochnili jsme se snad 3 hodiny a kdyby nás sandflies nežraly, byli bychom tam dél. Za hezkého počasí je z těchto přírodních bazénků nádherný výhled na okolní zasněžené vrcholky hor, přičemž vy si sedíte v horké vodě... My jsme bohužel žádné výhledy neměli, ale i tak to stálo za to. Rozhodli jsme se nespat v chatě (jelikož na ní neplatil náš Hutpass, museli bychom zaplatit každý 15 dolarů), ale blízko horkých pramenů pod skalním převisem (tzv. Bivouac Shelter) – což ovšem bylo taky zpoplatněno, správkyně po nás po každém chtěla 5 dolarů. No co se dá dělat. Ale bylo to dobrodružné. Další den nás správkyně varovala, že jí volali ze správy, aby poslala všechny turisty dolů do údolí, protože přijdou husté deště. Taky že pršelo celý den. My jsme od ní dostali za úkol varovat každého, koho na cestě zpět potkáme, aby to raději otočil a šel zpátky. Hladiny řek opravdu stoupaly, všechno bylo kluzké a mokré, my promočení až na kost. Byli jsme docela rádi, když jsme došli k autu. Večer jsme se poposunuli směrem k městu Wanaka.
