Výšlap na Tron

Výšlap na Tron.

Byl nádherný den. Azurové nebe, okolní kopce posypány čerstvě napadaným sněhem a viditelnost byla užasná. My jsme byli v práci. Nařezali jsme dostatečný počet kubíků dřeva a napadla nás výborná akce. Odpoledne zdoláme nejvyšší vrchol zdejších kopců: „Tron“.

1666 vysoký kopec jsme chtěli zdolat od nějakých 600 m.n.m, kdy v první části vyjedeme na okurh kolem salašů Rundwangen, který jsme navštívili v minulém týdnu, pak půjdeme kousek po běžecké dráze a pak přímo nahoru za nosem s nasazenými sněžnicemi. Vzdálenostně je to asi 13 km. Celkovou dobu jsme odhadovali na 3 hodiny a to jsme nevěděli jak se mýlíme.-))

Skončili jsme v práci a rychle domů, půjčit od Gun Kari a Steina sněžnice a jedem. No jenže se nám to trochu rozleželo v hlavě neboť na cestu se autem v jarních měsících nesmí, protože je rozmočená a může se stát, že kus cesty pod námi ujede. Proto jsme to ještě konzultovali s Larsem, což je vždycky na dlouho. Místo v 6 hodin jsme vyjeli v 7 večer, což bylo ještě v plánu. Cesta byla dobře proschlá takže jsme nezanechávali žádné brázdy na cestě ani se pod námi neutrhla krajnice. První tři kilometry jsme tedy zdolali autem a teď nás čekal mírný zvedák do 800 metrů a pak přijde zabíjácký Tron. Oba jsme se cítili fajn, na okruhu se to nepropadalo a ještě jsme vyfotili plno stop zřejmě od rosomáka a vlků.

Pak to přišlo, dalších 100 výškových metrů jsme měli zdolat mezi břízami a zakrslými smrky. Nejhorší úsek cesty, protože v tomto pásmu je sníh velmi měkký a ani sněžnice vám nepomůžou před propadáním se v půlmetrové až metrové vrstvě sněhu. Naštěstí jsme to vylítli rychle a zároveň jsme dosáhlí oblasti zvané Flattron (placatý tron), náhorní plošinu. Asi 3 kilometrový úsek jsme přeběhli s nasazenými sněžnicemi a mířili jsme stále pozvolna výše až k památníčku místního mudrce, který zasvětil svůj život rozjímání a meditaci. Když jsme se pak bavili s Norama tak nám říkali, že chtěl postavit univerzitu pod Tronem, kde by se věnovali žáci meditaci a rozjímání v tichosti místní přírody.

A pak nás čekal samotný vrcholek, který byl od nás ještě 400 výškových metrů ale do strašlivého kopce. V závěru kopce jsem říkal že to otočíme. Opravdu jsem nemohl. Každých 20 metrů jsem se zastavoval a rozdýchával to, boť ještě nejsem dostatečně trénovaný. Nakonec po čokoládě a dobrém slovu od Alenky jsme se vyškobrtali na vrcholek a zároveň náš dnešní cíl. Rozhled byl úžasný což dokazují i přiložené fotky. Chtěli jsme chytit západ slunce, což se nám nepovedlo ale noční Tron stojí za to. Horší bylo zjištění kolik je hodin. Bylo něco kolem 11 hodiny a rapidně se šeřilo a v údolí již byla tma. Rychle dolů“ zavelela Alenka a běželi jsme o sto šest se sněžnicemi, velmi dobře udělanými, protože jsme ani jednou nespadli. Pod vrcholkem jsme měli schované sáňky, takže jsme shodili sněžnice a rychle dolů. První sešup šel rychle, nicméně v oblasti flattronu jsme museli jít pěšky (naštěstí jsme nemuseli zpět nasazovat sněžnice neboť nás držela tzv. skára – svrchní vrstva roztátého a zledovatělého sněhu.

Párkrát jsme se vyvali na sáňkách neboť byly hrozně malé a zároveň se nám zabořily nohy nebo jsme se převrátili na prudkém kopci. Alča má dodnes  obrovské modřiny na stehnem, neboť tam měla umistěný volatn od sáňěk a ten po sobě nechal znatelné stopy.-)))

K autu jsme dojeli o půl jedné v noci a byli jsme rádi, že ho tam máme a nemusíme šlapat dalších 3,5 km dolů z kopce a táhnout sáně i sněžnice na zádech. 

V tu noc jsme zažili nádherné výhledy na okolní Rondane, Rendal i Alvdal Solen, na Dovrefjell i na Storesvuken – nejvyšší horu Femunsmarky. Výšlap se nám opravdu podařil!