Výlet Kvikne

Výlet Kvikne

Ze soboty na neděli jsme se rozhodli zajet na Hokstavangen a přespat na louce, abychom v noci pozorovali losy. Ti tam byli jenom dva, zato komárů tam byla hromada.

Krom komárů byla noc ve znamení příjemně teplého prostředí v našich nových spacácích. Ráno, ehm dopoledne, jsme se vyprostili ze zajetí teploučkého brlohu, a v tu chvíli dojel Lars. Vymysleli jsme dobrý nápad, navštívit medvědí doupě, v kterém přespal v zimě medvěd, a které bylo nedaleko odtud. Alča byla tak nadšená, že si do něj hned musela vlézt. Byla trošku zklamaná, že se tam nevpasovala lehce celá, nicméně zážitek to byl skvělý. Pak zazvonil telefon. Přátelé Stein s Gunn Kari si říkali, jestli s nimi nepojedeme na výlet do Kvikne. No samozřejmě, že jedem! V Kvikne na settru (chatce) jsme před několika lety strávili skvělý týden. Takže hurá na výlet!!! 

Dorazili jsme na setter, který je nějakých 7 km od centra Kvikne směrem k národnímu parku Forollhogna. Tento národní park je známý především svými početnými stády divokých sobů. Jak mi Stein, který je samozřejmě pyšný lovec, vysvětlil, obyčejný sobí samec může mít něco kolem 120 kg. Sob z oblasti Forollhogny však může mít lehce 150 až 180 kilo, což je zapříčiněno tím, že jsou nejen v divoké přírodě, ale i přirozeným výběrem, který až tak nefunguje u mírně zdomácnělých stád kupříkladu ve Femundmarce nebo na severu v oblasti Finnmarky. Stáda se na jaře rozdělí na velké samčí skupiny a malé samiččí stáda, která rodí mláďata. Na podzim se skupiny promíchávají, plodí nové potomky a zimu společně přežívají. Kromě sobích stád zde žije početná smečka vlků a mnoho medvědů. Národní park je jedním z nejnovějších parků založený na počátku 90 let. V parku i kolem něj fungují velmi striktní nařízení ohledně zakládání nových chatařských oblastí a myslím, že Stein je velice rád, že má k dispozici právě tento setter..-)) 

No a je Vám zcela jasné, když jedete na výlet s lovcem sobů, copak jsme asi všichni chtěli vidět. Soby. Takže po příjezdu na setter jsme si dali teplý čaj a vafle a hurá na blízký kopec – který si pojmenovali naši přátele Orange stone hill. 

Takový název jsme nečekali, nicméně vysvětlení je jednoduché, pokaždé když tam jdou, dají si tam pomeranč, a proto jsme dneska nesli banány.-)))

Když jsme vyšli na malý pahrbek, tak nás Stein chtěl nasměrovat více na východ k úpatí větších kopců, abychom narazili na nějaké stádo, které není jednoduché vidět. Sobi jsou v této oblasti velmi plaší a zavětří-li jakýkoliv náznak člověka nebo něčeho cizího, ihned utíkají několik kilometrů. Takže je důležité se držet nejlépe po větru od stáda a chovat se velmi tiše. Nebylo mi sice docela jasné, proč naši přátelé, milovníci pozorování zvířat v divoké přírodě, mají na sobě křiklavé žluté a oranžové oblečky, nicméně ani naše pokašlávání žádného soba nepřivábilo. Naopak. Alespoň jsme navštívili vykutanou jeskyni, kterou zde zanechali hledači železa a mědi. 

Pak jsem uviděl takový pěkný pahrbek, z kterého lze vyfotit nedaleký rezervoár pitné vody, a tak jsem požádal výpravu, abychom šli tím směrem. Stein z toho nebyl vůbec nadšený, protože chtěl jít na východ a ne kamsi na sever, ale když už teda jsme tady, tak jo. U vrcholku spadl na zem a horlivě nám ukazoval, že máme udělat to samé a rychle se za ním připlazit. Uviděl je. Stádo sobů, které mohlo čítat tak 40 kousků. Lovec byl vzrušen, rozdal příkazy a všichni jsme se plazili na pozorovací místa. Sobi byli 30 metrů od nás, žrali své oblíbené lišejníky na vrcholcích kopců, boť oproti trávě v údolí, které je šťavnatá a slaďoučká, je tato pochoutka pěkně suchá a křupavá.-))) Foťák se mi nezastavil až do chvíle, kdy nás sobi zpozorovali, ještě nás neucítili, ale slyšeli pravidelné cvakaní zrcadlovky. Udělal jsem minimálně 200 snímků, když se pozvolna stádo ubíralo směrem k jezeru. Ještě se naposled ohlédli a zmizeli za hřebenem kopce dočista.

Zážitek to byl ohromný a při sestupu k settru jsme si povídali o sobech, jak je slyšet, jak je pozorovat a stopovat. Byl to moc příjemný zážitek.

Navečer se udělalo pěkné počasí a my jsme se zastavili  u restaurovaného mostu a na závěr jsme pozorovali velký vodopád, který jsme potkali na cestě domů.

Do národního parku se jistě tento rok ještě podíváme.Nasheldanou a+z