Veget na Ko Jumu (23.-28.4.2011)

Do Krabi, města na pobřeží Andamanského moře, jsme dorazili v pozdní odpoledne, kdy už žádná loď na ostrovy nejezdí, tak jsme se chtě nechtě museli ubytovat v guest housu (ceny jsou zde nižší než v Malajsii – 200 baatů na 2 osoby na noc za velmi pěkný, čistý pokoj, dokonce se dvěma okny ven).

Následujícího dne jsme se hned z rána vypravili místním tuk-tukem („minibus“, malá dodávka s dřevěnými lavicemi po stranách) na 50 km vzdálené molo (Leam Quot), odkud jsme po pár hodinách čekání vypluli malou dřevěnou loďkou směr ostrov Ko Jum. S námi jel pouze řidič loďky a tři buddhističtí mniši, kteří se strašně smáli, když nás viděli, jak pijeme vodu z camel-bagů – smáli se té hadičce, která od toho pytlíku vede. Měli jsme tip, že na Ko Jumu máme zajít do Woodland Bungalows, kde je levné ubytování. Jelikož bungalovy jsou na druhé straně ostrova než molo, využili jsme „motorbike-taxi“, což je motorka, u níž je po straně přidělaný vozík s jedním kolečkem, ve vozíku sedí maximálně 2 pasažéři – byla to sranda, kodrcat se tím po tak díravé a prašné cestě. Touto dobou na Ko Jumu nejsou skoro žádní turisti, jednak není hlavní sezóna, protože je takové vedro, že tu jezdí jen šílenci, a navíc Ko Jum není zatím tak profláklý jako sousední Ko Phi Phi, kde to vypadá asi jako v Bibione ve vrcholu hlavní sezóny.

Ve Woodlandu chtěli za bungalov 500 baatů, což se nám zdálo moc, tak jsme to šli zkusit hned vedle do Bo Daeng Bungalows, a ejhle – 150 baatů. Bylo rozhodnuto. Ubytování to bylo velmi prosté – bambusový bungalov na nožičkách, žádná elektrika, žádná klimatizace ani vrtule, žádná polička ani skříň, pouze matrace a nad ní moskytiéra, vedle ze zadu bungalovu turecký záchod a sprcha se studenou vodou. A pohodová thajská rodinka, která takhle podniká. Šéfkou je Dila, malá tlusťoučká, věčně usmátá babča, která skvěle vaří a dává obrovské porce jídla. Bo Daeng je provozován místními lidmi, rovněž ještě jedno ubytování na Ko Jumu, jinak všechno ostatní vlastní běloši, převážně Švédové, Švýcaři, Angličani a Francouzi. Takže chystáte-li se na Ko Jum (což všem upřímně doporučujeme, protože, jak se dočtete, jsme se tam měli jako v ráji), snažte se co nejvíce podpořit místní domorodce – Bo Daeng neměl chybu!

Všeho všudy bylo v resortu 10 turistů včetně nás a když jste vyšli na pláž (cesta trvala asi 5 sekund), mohli jste vidět v dálce jednoho člověka (pláž je dlouhá několik kilometrů), jak se opaluje, a jednoho, jak plave – a tak tomu bylo celou dobu – nikde nikdo (skoro), byly i dlouhé hodiny, kdy jsme na pláži a v moři byli úplně sami a nikde ani živáčka. Prostě paráda!!!

Asi to bylo dané tím malým počtem turistů, že lidé v našem resortu si v jídelně sedali k sobě, povídali si, usmívali se a byli příjemně naladění a uvolnění. Musím říct, že každý z těch lidí byl strašně zajímavý, někteří až podivínští :-) Třeba starý hippík Dany, ale opravdový hippík, který zažil to revoluční léto lásky v San Francisku a festival ve Woodstocku, ačkoliv si na ně moc nepamatuje, protože byl furt zkouřený nebo na tripu. Anebo George, asi 50 letý chlapík, který už je několik let na cestách – na ruce měl hodinky, kde nebyl ciferník ani ručky, ale velký nápis NOW (teď). Anebo profesionální tanečnice Sania z Portugalska, nebo Else, dreďačka z Holandska, od které jsem se po večerech na pláži učila tančit s ohněm (můj nový koníček – počkejte, až přijedeme, to budete čučet :-))). A co teprve Tony, Číňan-Kanaďan, krásný chlap s vlasy až po zadek - s ním jsme probděli několik nocí a hráli na kytary, bubny a vše, co vydávalo nějaký zvuk. Parádní byly ohně na pláži, hvězdy na nebi, šumění moře a do toho jammování – Tony je skvělý kytarista, na kdejakou píseň vypálí sólo a my méně nadaní jenom hledíme, případně hrajeme doprovod. Ještě teď z těch muzikantských pařeb cítím spánkový deficit, ale stálo to za to!!! Jako posledního ze všech těch zajímavých lidiček uveďme Andrease, učitele buddhismu, který v Thajsku žije už 9 let a který nás pozval k sobě domů na Ko Samui – tam teď taky jsme a tam teď píšu tento článek, ale o tom až příště...

Prostě lidé v kempu byli parádní, Thajská rodinka, která kemp provozuje, byla nesmírně pohodová, moře mělo 35 stupňů, v noci bylo příjemně teplo (ve dne to bylo méně snesitelné, ale přežili jsme to i bez klimatizace) – měli jsme se fakt jako v ráji (až si říkáme, že jestli existuje karma, tak tu dobrou si neskutečně přečerpáváme).

Co jsme tam těch šest dní dělali? Původně jsme si říkali, než jsme na Ko Jum přijeli, že tam budeme maximálně 2 noci, protože pobyt v turistickém letovisku a válení se na pláži nás fakt nebaví. Ale jak jsme pak viděli skutečnost, nějak se náš pobyt protáhnul a kdyby Andreas neodjížděl a my s ním, tak jsme tam ještě dnes. Inu, povídali jsme si s těmi všemi zajímavými lidmi, chodili jsme plavat, hráli jsme ve stínku jídelny tradiční thajskou hru s kamínky, jejíž název jsme zapomněli, četli si, přemýšleli, diskutovali o buddhismu, jedli, přes poledne spali či jinak minimalizovali své životní funkce, večer jsme vytáhli hudební nástroje a hurá na pláž dělat oheň a jammovat! Prostě totální veget, pohoda. Na pláži jsme neleželi ani jednou, protože o rakovinu kůže fakt nestojíme. Jo, plavat doporučujeme v tričku kvůli ostrému slunci, v plavkách se i navzdory opalovacímu krému rychle spálíte.

Předposlední den jsme vyjeli malou loďkou s dalšími 4 lidmi na šnorchlovací výlet. Zastavili jsme se asi na hodinu na Ko Phi Phi – no povím vám, to byl pěkný turistický oser, kam se hrabe Bali – všude zástupy bělochů korzující od pláže k pláži, všude obchody se zbožím i cenami pro turisty, místní v roli prodavačů a sluhů. Hodina stačila nad hlavu, Ko Phi Phi už nikdy více. Taky jsme se podívali do zálivu, kde se točil film The Beach (Pláž), který jsem ovšem neviděla a ani se na to nechystám, tudíž mě to nechalo zcela chladnou. Prý tam má dům Leonardo di Caprio, ale to je mi naprosto ukradené a nikdo mě tím neohromí. No ale o co šlo hlavně a co se mi líbilo nejvíc – zastavili jsme celkem 4x na různých místech (ještě na ostrově Bamboo a Mosquito Island), abychom šnorchlovali. Šnorchlovala jsem předtím jen jednou, na Bali, kde to bylo pěkně hnusné a špinavé – takže tohle bylo proti Bali úplně jiné kafe. Moře nádherně čisťounké, světle modré, průzračné, teplé a tisíce, ale opravdu tisíce ryb a rybiček. Cítili jsme se, jako bychom neplavali v moři, ale v rybách :-) To byla nádhera, nepopsatelné! Barevné korály, barevné ryby různých velikostí, mořští ježci a jiní tvorové. Byli jsme z toho oba dva nadšení, něco tak krásného jsme ještě neviděli. Fakt úžasné. Výlet nám zabral celý den, od půl deváté do pěti, a pak honem na pláž dělat oheň.

Docela jsme na té cestě zparchantěli, nezdá se vám? Nezdá. Ono to tak je. :-)