Všude dobře, tak co doma :-)

Sever Vietnamu našima očima

13.08.2011 21:10

ietnam je poslední asijskou zemí, kterou jsme při tomto našem putování navštívili (nepočítáme-li několikahodinovou zastávku na letišti v Jižní Koreji). Na Vietnam už nám nezbylo dost času, byli jsme v něm pouze 14 dní, a to jen na severu, proto následující informace není možné vztáhnout na celý Vietnam. Ale i tak by se mohly někomu, kdo se tam chystá, hodit.

 

Doprava

Silnice jsou ve Vietnamu mnohem lepší než v sousedním Laosu či Kambodži, ale ani tak to není žádná výhra. Zejména v hornatých oblastech severu jsou silnice rozbité, asfalt je jen na některých úsecích, všude díry, takže se nedá jet rychle. Doprava autobusem je mnohem levnější (někdy až o polovinu) než doprava vlakem, ale zato mnohem nebezpečnější. Ve vlaku si můžete zvolit, zda chcete vagón buď s tvrdými, dřevěnými sedačkami, nebo měkké, polstrované sedačky či v nočních vlacích měkké lehátko – samozřejmě cena je odstupňovaná. My jsme vlakem jeli jen jednou, koupili jsme si jízdenky na tvrdé sedačky, ale spletli jsme si vagón a šli do vagónu se sedačkami měkkými. Lístky se kontrolují už na peróně, takže nás z vagónu nikdo nevyhodil a my zjistili až před koncem jízdy, že máme sedět jinde – a to jsme si na začátku říkali, že jestli toto, na čem sedíme, jsou tvrdé sedačky, pak ty měkké musí být z cukrové vaty .-) Dobré je koupit si jízdenku minimálně den předem, kor o prázdninách, jinak se vám může stát, že bude vyprodáno.

Silniční provoz v Ha Noi je kapitolou sám o sobě, je to jeden velký, hektický, nepřetržitý chaos. Silnice přecházejte pomalu, aby řidiči měli čas si vás prohlédnout a promyslet, z které strany vás objet. Hlavně žádné prudké, nepředvídatelné pohyby!

 

Jídlo

Ze všech asijských zemí, které jsme projeli, je ve Vietnamu jídlo nejméně kořeněné, řekli bychom až plané. Zato jsou v restauracích na stole obvykle solničky, což zase jinde nebylo. Kulinářství je zde ovlivněno kuchyní čínskou a francouzskou, neboť Vietnam byl dlouho francouzskou kolonií.

Sní se zde všechno, a tak můžete vidět na trzích hmyz, krysy, potkany, různé ptáky, hady, psy atd., prostě vše. Pokud nejste ochotní jíst, cokoliv vám donesou, a vzhledem k tomu, že je s Vietnamci těžká domluva, není od věci mít připravený papírek např. s větou „Jsem vegetarián“, „Nejím zvířata“, „Chci rýži se zeleninou“, „Nejím psy“ apod. – velmi to zjednoduší dorozumění při výběru jídla. Nejjistější je nadzvednou pokličku nad hrncem a kývnout, jestli jo nebo ne.

 

Ceny

Měnou je vietnamský dong, v červnu 2011 byl přepočet 1.000 dongů zhruba 80 haléřů. Prodejci suvenýrů vám budou s oblibou uvádět ceny zboží v amerických dolarech, přičemž počítají 1 dolar = 20.000 nebo někdy 21.000 dongů. Platí pravidlo, že čím více na jih, tím je levněji.

Naše tipy pro smlouvání:

Ve Vietnamu se smlouvá, pokud nenakupujete v obchodě, kde jsou ceny uvedeny. Smlouvá se hodně a i když se Vám zdá, že navrhovaná cena je skvělá, tak se dá ještě minimálně o čtvrtinu usmlouvat. Smlouvá se tu o ubytování, jídlo, o všechny cetky nebo oblečení, které si chcete koupit. Pokud máte bílou kůži, většina prodejců se bude snažit vás odrbat, např. si řeknou o 30.000 dongů za litr a půl vody, která v obchodě stojí 8 dongů. Nejvíce se snaží natáhnout na suvenýrech.

Co se týče cen na tržištích, tak se nám mnohokrát stalo, že prodejci cenu přestřelili i dvakrát či třikrát. V tom případě taktika číslo jedna. Řeknou-li např. 50 tisíc, automaticky my navrhujeme cenu 10 tisíc (i když je to hodně podhodnoceno). V tomto případě ihned pochopí, že víte, oč se jedná a dávají cenu na 40 tisíc. Vy jdete maximálně na patnáct. Pokud kývou hlavou, že to je nesmysl, tak zabírá trik číslo dva – vytáhnete dvacet tisíc a říkáte – ber nebo nech být. Při pohledu na peníze všechna tvrdá vietnamská srdce zjihnou a většinou vyhráváte a kupujete toto zboží. Většinou jsou všichni spokojeni, prodavači se usmívají, mnou si ruce a vy jste rádi, že jste nakoupili za méně než polovinu původně navržené ceny. S touto taktikou jsme zde nakupovali oblečení. Ještě je chytré přichystat si určitý přesný, spíše menší obnos peněz do peněženky, jakože nemáte víc peněz a to taky zabírá, neboť máte zájem, ale nemáte dost peněz (kolik oni chcou). Je dobré obejít minimálně 5 prodejců a ujednotit si ceny, za kolik je zboží, které si chcete koupit a pak se odkazovat na jiné prodejce, že mají lepší ceny. Další trik, který jsme rádi používali – jeden hraje škudlila a neoblomného a druhý chce nějakou věc, ale není si tím moc jistý. Neoblomný nahazuje co nejnižší ceny nebo jeví nezájem či znudění z jejich navrhovaných cen. Pak často Vietnamci šáhnou po frázi: „Tak za kolik to chcete koupit?“ a je vyhráno.-))). A hlavně vše s úsměvem. Budou vám lichotit, jiní se budou tvářit neoblomně, ale vždy dělejte, že vás to baví (pokud zrovna nepoužíváte taktiku znechuceného kupce), nakupujte v klidu a nenechte se natlačit do něčeho, co nechcete (na to jsou odborníci).  

Někteří prodejci nejsou ochotní smlouvat, i když navrhli nehoráznou cenu. Jejich mínus, kolem nich je sto dalších s tím samým zbožím.

 

Příklady cen:

Ubytování je průměrně za 6-10 dolarů, velmi pěkně zařízené pokoje s moskytiérou, rychlým internetem, televizí a mnohdy i několika postelemi. Samozřejmostí je teplá voda a vlastní WC.

Nudlová polévka se zeleninou – 20 až 30 tisíc dongů

Tofu v tomatové omáčce – 20.000 dongů

Porce rýře – 10.000 dongů

Pivo půl litru v lahvi – 15 až 20.000 dongů

Vlak z Ninh Binhu do Ha Noie (93 km) – 35.000 dongů za tvrdou, dřevěnou sedačku

Noční lůžkový autobus ze Sapy do Ha Noie – 280.000 dongů

 

Příroda

Platí zde to samé, co v Kambodži a Laosu – kvůli minám z americké války žádné vstupování mimo stezky, pokud nechcete přijít o nohu či o život. Oproti Laosu je příroda na severu Vietnamu zachovalá, nekácí se v tak velké míře a zdá se, že snad i trochu respektují národní parky. Odpadků na zemi je také méně. V lesích, jako v celé jihovýchodní Asii, zřejmě nic většího nežije, protože všechno snědli či jen tak pro zábavu vyhubili.

 

Počasí

Na severu je počasí díky horám chladnější než na jihu, nejchladnější oblastí vůbec je Sapa, kde také často prší. Horská oblast kolem Sapy je jediným místem ve Vietnamu, kde občas v zimě bývá trochu sněhu (do 2 cm). V druhé polovině června, kdy jsme ve Vietnamu byli, měla být už v plném proudu monsunová sezóna. V Sapě pršelo každý den alespoň pár hodin, na ostatních místech pršelo tak jednou za dva dny, ale vždy tak, že byla krátká přeháňka a pak celý den sluníčko. Horko bylo vydatné, nejhůře se snášelo samozřejmě v rozpálených ulicích Ha Noie (kolem 35 stupňů).    

 

Náboženství, ideologie a jejich projevy

Slyšeli jsme „vtip“, že ve Vietnamu jsou nejsilnější tato tři náboženství: křesťanství, buddhismus a komunismus.

Naše Lonely Planet z roku 2010 uvádí, že 7% obyvatel jsou katolíci, místní nám ale říkali, že katolíků je až 50%, nejvíce na jihu Vietnamu. Tak nevíme. Každopádně tu bude poměrově k počtu obyvatel nejvíce křesťanů z celé JV Asie.

Co se buddhismu týče, překročením laosko-vietnamské hranice jsme si všimli, že ve vesnicích ani městech nejsou téměř žádné chrámy a nikde nevidíme mnichy. Komunismus asi udělal svoje... Buddhismus se zde mísí s tradicemi z Číny, s konfuciánstvím a taoismem. Většina lidí se však zdá být bez vyznání – možná to ale jen nedávají najevo. Asi něco jako u nás.

Co se komunismu týče, kdybychom odmysleli všudypřítomné propagační plakáty se strýčkem Ho Či Minem, ani bychom si (alespoň na první pohled) nevšimli, že tato země se vydává za komunistickou. Je zde rozvinuto drobné podnikání i rolničení, což např. komunismus u nás potíral. Na strýčka Ho jsou všichni pyšní a mají ho v úctě, aby ne, když je to osvoboditel a státotvůrce. Měli jsme pocit – ale je to jen náš pocit, možná to tak není – že zdejší komunismus nepěstuje ani tak nepřátelství mezi vietnamskými společenskými třídami, ale spíše nepřátelství typu Vietnamci x bílí vykořisťovatelé, kolonialisté a pracháči (čili všichni, kdo mají bílou kůži, bez ohledu na to, jestli máte batoh na zádech, pohorky od bláta a poslední dongy v kapse). Spousta Vietnamců, zejména na severu, bělochy nesnáší a mají k tomu pochopitelně historické důvody. Stalo se nám, že jsme v Ha Noi chtěli vejít do jednoho obchůdku, ale majitel si stoupnul do dveří a odmítavým gestem ruky dal najevo, že bělochům je vstup zakázán. Jiný cestovatel ze Švýcarska nám zase říkal, že na Halong Bay mu ve dvou hotelech řekli, že mají plně obsazeno, a když nahlédl okýnkem do pokoje, bylo jasno, že tam je pusto a prázdno. Svým způsobem je zásadovost vlastně sympatická, ale pokud se tato zásadovost vztahuje na nenávist, nic se tím neřeší a proud zla jenom pokračuje dál dějinami... Je třeba zlo zastavit, ne uchovávat.

 

Naše další postřehy:

 

Velkým překvapením v prvním městě bylo, že nerozuměli jakémukoliv mezinárodnímu slovu a zároveň žádným posunkům. Zcela nás odmítali v komunikaci. Buďto se ani nesnažili, nebo jejich posunky byly tak zmatené a nepochopitelné, že jsme se prostě nedorozuměli. Muzeum jsme našli pouze náhodou, nikdo tomu slovu nerozuměl.

Zdá se nám, že ze všech asijských zemí nejvíce Vietnamci nechtějí „ztratit svoji tvář“, takže se s vámi raději nebaví.

 

Ve Vietnamu se často nestává (tak jako v Laosu), aby vás pozvali do svého domu, tam kde bydlí. V kuchyni nebo obýváku je společenská místnost a tam to taky končí. V domech obývají většinou vyšší patra.

 

Vietnam je hned na první pohled jedou z bohatších zemí v JV Asii. Také je mnohem lidnatější a zdá se, že jim ekonomika funguje dobře. Neviděli jsme na našich krátkých cestách žádného žebráka, zato jsme potkali mnoho dotěrných prodejců, kteří si umějí na své živobytí vydělat.

 

Vietnamci jsou velmi nezdvořilí. Všude se tlačí a stane se vám mnohokrát, že vás předběhnou na letišti, ve vlaku, na silnici, v obchodech. Je třeba nebát se a ukázat jim s úsměvem, co si o tom myslíte. Je dobré používat jejich taktiky a poklepávat jim po ramenou a mírně odžduchovat. Když jednáte s „lumpy“ taxikáři nebo nájemnými motorkáři, tak vás často požduchávají a tahají ke své motorce či taxíku.

Ve Vietnamu je také velmi hlasito. Všichni mluví o poznání hlasitěji než v jiných zemích. Nejhorší je to jako vždy v hlavním městě – Hanoii.

 

Vietnamci jsou mistři kopírování a kopírují všechno. Proto se dá ve Vietnamu nakoupit spousta „značkového“ textilu za pakatel. Mnohdy však nepoznáte, zda se jedná o kopii nebo originál.

 

Oblíbenou činností je posedávání venku na chodnících. Běžně se vidí celé osazenstvo restaurace, jak pojídají v klidu svou polévku a obsadí celý chodník. Vám jako chodci nezbyde nic jiného, než je po silnici obejít, čímž se vystavujete přímému ohrožení života.

 

Podle toho, co jsme se bavili s Vietnamci, tak jich mnoho rádo cestuje. Samozřejmě, že vycestovat do zahraničí je problém, a tak Vietnamci cestují po své krásné zemi. Proto se také stává, že turistické destinace jako Halong Bay nebo Sapa jsou přeplněny Vietnamci z Hanoje nebo z Ho Či Minhova města.

 

Naší poslední perličkou je zjištění, že hulení sbližuje národy .-)))

 

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode