Setra liv - život na salaších
Setra liv - život na salaších
Mnohdy jsme v článcích zmínili slovíčko setra (čti setr). Je čas nahlédnout trochu do tajů těchto malebných míst na horách. Ve starých dobách bylo zde v Norsku zemědělství nutností k přežití. Všichni měli alespoň kravku, koně, trochu půdy k obdělávání a mnoho lesa. Půda zde je úrodná, nicméně klima je velmi nehostinné, a proto se většinou v údolích na polích pěstovala tráva pro dobytek na zimu a přes léto se vyhnal skot i koně do „domovů na horách“ – na setry. V češtině bychom mohli najít výraz salaše, nicméně to neodpovídá přesně tomu norskému významu. 
Na setrech byl většinou malý sroubený domek, pokrytý drny s trávou, kde bydlela celá rodina. Byly zde často tři místnosti – velká kuchyně uprostřed při vchodu, v další části byl pokoj pro večerní povídání nebo pro návštěvy, a pak v poslední části byla místnost na spaní, kde spala celá rodina. Někdy spaly děti v jiné místnosti než rodiče. V podlaze kuchyně byl často vchod do příručního sklepa na potraviny k běžnému použití.
U hlavní budovy se nacházela stáj pro dobytek, která bývala mnohem větší než samotný obytný dům. Stáje jsou nízké dlouhé budovy, uvnitř byly často umístěny velké ploché kameny oddělující jednotlivá zvířata od sebe. Světlo ve stáji zajišťovala velmi malá podélná okýnka. Někdy byly u setrů umístěny malé kamenné sklípky na uchování mléka a mléčných produktů, které se na setru dělaly. 
A jak takový život na setru probíhal? Na jaře či začátku léta se z hlavní farmy v údolí vyhnala zvířata do hor. Setry bývaly často vysoko v horách, aby se zde dobytek mohl napást nejen trávy, ale i hub nebo všudypřítomných lišejníků a mechů. Krávy mnohdy pochodovaly volně kolem hor a dokázaly za den ujít i několik desítek kilometrů. Na večer se vrátily a nechaly se podojit a ustájit. Ráno opět dojení a procházka kolem hor. Pamětníci vzpomínají, že když začaly růst hřiby, krávy dělaly delší okruhy a přicházely později, boť hřiby byly velmi oblíbeným zákuskem na jídelníčku. Lidé na setru byly zaměstnáni zpracováním mléka na různé sýry, máslo, smetanu a jiné mléčné dobroty, které jednou za čas muž odjel prodat do údolí. Většinou k tomu využívali koně, kteří zde také byli – velmi často se jednalo o islandské plemeno. Kůň byl ovšem výborným pomocníkem nejen na cestování, ale i pro práci v lese, kde se kácelo a připravovalo dřevo na zimu. Děti na setrech často sbírávaly různé bobule - borůvky, medvědici, maliny, mølte (ostružiník moruška), brusinky aj. Děti taky často dávaly pozor na krávy a provázely je celý den po horách. 
Tak nějak z povídání známe tradiční život na setrech v minulosti. Často na mapách narazíte na oblasti, které ve svém názvu mají „setra“ – např. Nysetra, Norposetra, Langsetra... Vždy se jedná o oblast s několika salaši, kde bývá často pitná voda a travnaté políčko. Jelikož v Norsku můžete stanovat všude, kde není plot, mohou se pro vás setry stát vítanou oblastí k odpočinku při putování po horách.
Dnes se z mnohých setrů staly chatky nebo chalupy na prázdniny. Moderní setry mají na střechách fotovoltaické články, uvnitř jsou vybaveny vodovodem, záchodem na splachování a jinými vymoženostmi moderní civilizace. Nutno však podotknout, že se najde ještě spousta farmářů, kteří vyženou ovce, krávy nebo koně do hor a užívají si léta na horách. A také se najdou takoví, kteří na setrech rádi pobývají o svých dovolených bez elektriky a teplé vody.
