Puketi Rain Forest Track (9.-10.11.2010)
Pláže jsou sice hezké, ale nikdy nás nebaví víc než půl dne. A tak jsme vyrazili s batohem na zádech na dvoudenní trek do srdce subtropického deštného pralesa Puketi – jednoho z nejrozlehlejších pralesů na Severním Ostrově. Bohužel jsou naše znalosti fauny a flóry dosti mizerné, a tak nejsme schopní dost dobře popsat, co všechno jsme viděli. Ale pokusíme se... Puketi je proslulý obrovskými stromy zvanými kauri (kdo zná český název, nechť se nám ozve!). Největší kauri jsou staré až 600 let, dosahují výšky 50 m a obvod kmene při zemi mají až 16 m. Zatímco původní obyvatelé Maorové je považovali za posvátné, a tedy nedotknutelné, běloši je vesele káceli (kdo jste viděli film Avatar? – docela podobné, že?) a využívali jejich dřevo na stavbu lodí a domů – z jednoho stromu bylo možno nařezat trámů na celé 2 domy (domy jsou tu nízké, jen přízemní - kvůli častým zemětřesením, ale i tak je to obrovské množství dřeva). Dnes jsou kauri přísně chráněné a patří mezi národní bohatství. Kauri a ostatní zde rostoucí subtropické dřeviny poskytují příbytek četnému hmyzu, ptákům, kterých je tady požehnaně, od všemožně barevných papoušků až po kiwi, drobným hlodavcům, hlemýžďům... Dokonce jsme našli stejný (anebo velmi podobný) lišejník jako v Norsku za polárním kruhem – jak je to možné, to nevíme (nafotíme a pošleme na konzultaci našim kamarádům botanikům).
V Puketi je několik dobře značených stezek, po kterých lze jít – u informační tabule na Forest Headquater si můžete vybrat podle svých schopností a časových možností, od 30 minutové vycházky až po několikadenní trek. Stezky jsou úzké, lidi musí jít za sebou. Sejít ze stezky se nedá, vše mimo stezky je neprůchodně zarostené a museli byste mít sekeru, abyste se někam dostali - je to, jakoby před vámi šel někdo s mačetou a klestil cestu v džungli. V pralese je hodně vlhko (taky jsme byli hned zpocení a mokří), hlína pod nohama dost klouže a když zvedáte nohy málo jako já, tak jste hodně často na zemi, protože zakopáváte o liány a o kameny.
Zvolili jsme cestu kolem Waipapa River na Camp Creek (cca. 5 hodin chůze). Šlo se asi stokrát nahoru a dolů a několikrát jsme přecházeli řeku Waipapa – někdy jsme jen přeskákali po kamenech, jindy jsme museli sundat boty a kalhoty a přebrodit se. Ono se to nezdá, ale taková chůze pralesem docela unaví. Byli jsme rádi, když jsme asi půl hodiny poté, co začalo poprchat, narazili na nápis Camp Creek – no nepředstavujte si žádný kemp, to místo vypadalo jako všechno okolo, jen tam byl rovný plácek na 2 stany a ohniště, kolem džungle.
Co je na pralese zajímavé, je tam pořád hluk, i v noci. Ne nepříjemný randál, ale neustále nějaké zvuky – ptáci, drobná zvířata, hmyz, tekoucí voda, déšť, vše vydává zvuk.
Pršelo celou noc a docela se ochladilo. Ráno stoupala z lesa pára a trhliny mezi mraky slibovaly pěkné počasí. Kapky deště na obrovských trojrozměrných pavučinách (ve tvaru jehlanu, kužele apod.) vypadaly jako ty nejkrásnější drahokamy na zemi – ani nejdražší šperk se jim nevyrovná. Vydali jsme se přes Walnut Track (žádné oříšky tam nebyly :-)) a Pirau Ridge Road směrem zpět k našemu domku na kolečkách. Cesta nám trvala zhruba 5 hodin. V Puketi Forest Headquater jsme si dali studenou sprchu pod širým nebem, protože jsme byli z pralesa úplně propocení a mokří.
Posunuli jsme se na druhý (západní) konec Puketi Forest, abychom mohli vejít do Omahuta Kauri Sanctuary – posvátné místo, kde rostou ty nejstarší a největší kauri na Severním Ostrově. Místo je přísně chráněno od roku 1951 a má rozlohu 6 hektarů. Proti těm obrovským kauri jsme se cítili jako mravenečci, ty stromy fakt vzbuzují respekt. Je to silné místo.
Navečer jsme přejeli na západ, na pobřeží Tasmánského moře na Ninety Mile Beach – 90 mil dlouhá písečná pláž, táhnoucí se až na teplý sever :-) Teď tu kempujeme, Zdenek už spí. Zážitků bylo dneska dost, ostatně jako každý den :-) Tak a teď už dobrou noc! 