Phnom Penh – Národní muzeum a věznice S-21 (16. – 17.5.2011)

Antibiotika naštěstí zabraly, po několika dnech ustalo zvracení a průjmy a Zdenek byl zase schopný sejít z našeho pokoje v 1. patře Okay Guesthousu do přízemní restaurace, kde mohl bez následků sníst zeleninovou polévku a suché pečivo. V pondělí 16.5. už se cítil natolik dobře, že jsme se odvážili vyjít ven a navštívit Národní muzeum.

Porovnáme-li kambodžské Národní muzeum s thajským, musíme říct, že toto je mnohem, mnohem chudší. Žádná přehlídka uměleckých prací ze zlata, stříbra a diamantů, žádné obrazy, žádná okázalost. Vlastně jen pár soch dovezených z Angkor Watu, pár ukázek lidového řezbářského umění a tkalcovských dovedností, pár náramků a náhrdelníků z jakýchsi prastarých hrobů a pár starých dřevěných lžiček a talířů. To bylo v podstatě vše, za necelou hodinu jsme to měli prošlé, ale tak dlouho nám to trvalo jen díky tomu, že Zdenek musel v každém sále odpočívat na lavičkách, ještě je dost zesláblý. Jinak by to trvalo necelé půl hodiny. Nápisy byly khmérsky, anglicky a francouzsky, jednalo se ale jen o popisky, žádné rozsáhlé čtení tam nebylo. Chudost tohoto muzea je dána nejspíš tím, že Rudí Khmérové za své šílené tříleté vlády všechno zničili, a co se nezničilo, to se rozkradlo či rozprodalo do sbírek západních „milovníků umění“.

Následujícího dne jsme se vydali do bývalého vězení S-21, dnešního Tuol Sleng Genocide Museum.

Vězení a koncentrační tábor byl založen v roce 1975. Byli zde vězněni lidé, kteří se jakkoliv provinili proti režimu Rudých Khmérů. Nejčastějším proviněním bylo vysokoškolské vzdělání, nošení brýlí, znalost cizího jazyka, dobře opečované ruce (tzn. známka toho, že člověk nepracuje na poli), rodinné vazby na předchozí vládu atp. Tyto důvody byly záminkou vězně mučit, znásilňovat, barbarsky zabíjet a provádět jiná zvěrstva. Tragické však bylo, že dozorci byli mladí lidé ve věku od 12(!) let.

Polpotovci – Rudí Khmérové po dobytí celé Kambodži v roce 1975 vyzabíjeli spoustu intelektuálů a stanovili kruté pravidla. Města se zrušila, peníze byly zrušeny. Všichni práceschopní lidé byli odvedeni na vesnice, kde pracovali v nelidských podmínkách 16 hodin denně za pouhých 150 g rýže na den. Toto otročení na venkovech bylo kontrolováno především mladými lidmi nebo dětmi, které se zbraní v ruce neměli žádné slitování. Starší lidé rychle umírali a děti také na podvýživu. Obyvatelstvo strádalo a cílem Rudých Khmérů bylo oddělit pracovité lidi od lenivých, které zabíjeli nejčastěji na tzv. „killing fields“. Za působení Rudých Khmérů, které trvalo 3 roky, 8 měsíců a 22 dní, bylo zabito 2 milióny lidí.

Věznice S-21 měla mnoho lidí (včetně malých dětí!) zlomit, přimět je k doznání, že jsou špióny CIA či KGB a popravovat. Každý den se vězňové odváželi na killing fields, tam byli omráčeni a zaživa podřezáváni nebo umláceni kovovými tyčemi (šetřilo se náboji).

Tímto vězením prošlo přes 20 tisíc vězňů, kteří byli bez soudů (a bez důvodů) popravování. Přežilo pouze 7 lidí, kteří mohli vypovědět o zvěrstvech páchaných na lidech.

Při procházce tímto vězením, které bylo vytvořeno z bývalé školy, vám běhá mráz po zádech. Ve třídách, kde měli sedávat žáci a vzdělávat se, byly zřízeny mučírny. Stačila železná postel, železné hole a sadismus mladých věznitelů a celé toto místo se stalo dějištěm hrozného hororu. V bývalých třídách jsou nyní vystaveny fotografie vězňů, které si jejich mučitelé pořizovali jednak při nástupu do věznice, ale i během mučení i po něm – pohled je to tak strašný, že se v posledním oddělení udělalo Alči na zvracení, takže musela jít ven sednout si na vzduch a rozdýchat to. V pavilonu D se 2x denně (v 10 a 15 hod.) promítá dokument o S-21, killing fields a venkovských koncentračních táborech.

O to víc nad tím zůstává rozum stát, že všechno toto šílené mučení a zabíjení bylo vykonáváno na obyvatelích vlastní země, vlastními lidmi, kteří mluvili stejným jazykem, lidmi, kteří byli možná sousedy a znali umučené a nikdo je v tom nezastavil.

Až po „vysvobození“ Vietnamci se všechna pravda dostala na povrch. Ale mylně si myslíme, že byli strůjci tohoto šíleného vraždění postaveni před soud. Dodnes se vedou spory a pomalu umírají svědci i obžalovaní. Největší kápo přezdívaný DUCH, který byl zodpovědný za vše to vraždění, je na svobodě a vysmívá se soudnímu systému Kambodži.

Snad je jednou stihne trest!

Návštěvu S-21 nedoporučujeme slabším povahám. Rozhodně je to ale něco, co by nikdy nemělo být zapomenuto.