Tak dlouho na jednom místě jsme za posledních 7 měsíců ještě nebyli. V Phnom Penhu jsme strávili už 7 nocí a ještě tu chvíli pobudeme, ne proto, že by nás toto město tak strašně uchvátilo, ale díky Zdenkově nemoci... a mojí též, neboť jsem se od něho úspěšně nakazila. Takže čekáme, až mě to přejde. Role se obrátily – já ležím, Zdenek ošetřuje. Nasadila jsem ty samé antibiotika a vypadá to, že zabraly, ale ještě to není úplně dobré.
Díky kámošce salmonelóze jsme nuceni změnit naše plány. V Kambodži jsme původně chtěli jet ještě na jih do Sihanoukville k moři a do Cardamon Mountains, ale tato dvě místa musíme vypustit – momentálně na to fyzicky nemáme, plavat v moři a chodit po horách. Rovněž vypouštíme myšlenku plavit se do Laosu po Mekongu, takové několikahodinové houpání žaludku není nejvhodnější rekonvalescencí po salmonelóze. A čtvrtý plán, který kvůli nemoci musíme vypustit – v Phnom Penhu jsme měli kontakt na jednu neziskovku, která vozí potraviny a ošacení do nejchudších vesnic a vaří v centru Phnom Penhu polévky pro bezdomovce a děti ulice, ale jděte pomoct vařit jídlo, když máte salmonelu... A taky jsme chtěli pomáhat v jednom místním sirotčinci. Škoda, na tuhle zkušenost jsme se těšili, ale co naděláme. Nechceme nakazit celé město. Takže se nám původní plány v Kambodži hodně zúžily, ale i tak jsme rádi, že to dopadlo jak to dopadlo a že jsme neskončili v nemocnici s něčím mnohem horším.
Připravili jsme pro vás článek o tom, co jsme v Phnom Penhu viděli, když už jsme byli schopní vyrazit do ulic.
Taky jsme vložili do Rozličných úvah pojednání o buddhismu.
PS: Dnes jsou tomu přesně 4 roky od naší svatby – vzpomínejte a slavte za nás. My si dáme tak leda suchý rohlík a čaj :-)))