Pátek třináctého (13.5.2011)
Včera jsme psali do novinek, jak jsme se omylem dostali do Phnom Penhu, hlavního města Kambodži. To bylo tak: v Siam Reapu jsme si koupili jízdenky do Kompong Thomu, který je v polovině cesty mezi Siam Reapem a Phnom Penhem. Nedaleko Kompong Thomu jsou ukryté v lesích prastaré chrámy z preangkoriánské éry, zapsané do památek UNESCa, které jsme se rozhodli navštívit. Jenže člověk míní... Sedíme takhle v autobusu, modlíme se, aby nás řidič tou šílenou jízdou nezabil (to zas byl zážitek!) a na půl oka sledujeme cestu. Vidíme zajímavé věci: třeba dva lidi na motorce, řidič- muž, který má v ruce zapíchnutou jehlu, z ní hadičku, a žena, spolujezdkyně, sedící za ním, drží v ruce křivý sukovitý klacek, na němž visí za špagátek uvázaná kapačka. Nevíme, jestli se máme smát, nebo je litovat :-) Kambodžský provoz je zážitek, kdo má silnější klakson, má přednost. Cyklisti a chodci nemají žádná práva. Značky a nápisy jsou kambodžským písmem, které neumíme přečíst. Autobusové zastávky neexistují, řidič zastaví, když mu lidi řeknou.
Tak jsme tiše doufali, že když jsme mu na začátku třikrát zopakovali „Kompong Thom“ a on kýval a kýval, že to pochopil a že nám tam zastaví. Nezastavil. Asi 10 km poté, co jsme projeli nevelkým městečkem Kompong Thom, mezi náma vznikla rozprava přibližně tohoto typu: „Myslíš si, že to už byl Kompong Thom?“ „Nevím.“ „Já taky nevím.“ „Tak se někoho zeptáme.“ V autobuse nikdo neuměl anglicky, my zase neumíme khmérsky a naše výslovnost názvu tohoto města byla asi tak mizerná, že nám nikdo nerozuměl. Pak to řidič pochopil, mával rukou dozadu, jako že už je to daleko za náma, a uháněl dál. „Co budeme dělat?“ „Necháme si tady zastavit.“ „Ses zbláznil, nechat se vyhodit v Kambodži v pravé poledne uprostřed polí!“ „Tak asi jedeme až do Phnom Penhu.“ Chvíli jsme seděli zaražení a litovali krásných chrámů, které neuvidíme, ale pak jsme se museli smát. Černí pasažéři! Vždyť je to paráda, dostat se za 5 dolarů tak daleko, normálně by lístek stál dvojnásobek :-) Stejně jsme žádné plány neměli, takže tohle nám je nemohlo nabourat :-) A kdo ví, třeba to byla Boží vůle, kterou zatím nejsme s to pochopit, a která je pro nás dobrá.
Kolem 16. hodiny jsme dojeli do Phnom Penhu a ubytovali se v Okay Guesthousu.
Namísto večerní prohlídky města nás čekala jiná zábava. Zdenka začala třást po večeři zimnice, dostal vysokou horečku, začaly ho bolet kosti, svaly, klouby, točila se mu hlava, byl malátný, měl křeče v břiše a několikrát v noci zvracel.
Ráno jsme nemeškali a nasedli na tuk-tuk, který nás dovezl na soukromou kliniku, kde ordinoval anglický doktor – bylo nám jedno, zda soukromá či státní, hlavně ať pomůže. Doktor se vyptal co a jak, jestli Zdenka poštípali komáři (to je klasika každou noc), jestli jsme byli v džungli (jasně, že byli), proklepal ho od hlavy k patě, změřil mu tlak, vzal mu krev. Výsledky budou v 16 hodin. Zatím co může říct – podezření buď na malárii, tyfus nebo tropickou horečku dengue. Jedno lepší než druhé, co? Co z toho byste si chtěli vybrat? Dali jsme mu 150 dolarů (jsme pojištění, takže doufáme, že to doma dostaneme proplaceno) a jeli zpátky do guesthousu. Povím vám, to snad byl nejdelší den během naší cesty. V poledne se Zdenkovi přidaly průjmy, ještě že máme při pokoji vlastní koupelnu se záchodem. Teplota nepolevila ani na chvíli, 39 stupňů bez přestání. Ani jeden symptom nepolevoval. Jak se blížila 16. hodina, byla jsem čím dál nervóznější. Doktor mi měl výsledek krevních testů poslat mailem. Seděla jsem u počítače a čekala. O půl páté přišel mail – vyloučena malárie i tyfus. Diagnóza: střevní bakteriální infekce, nejspíš salmonelóza. Díky Bohu! Salmonelóza není žádná výhra, to teda ne, ale lepší než to, co se zpočátku nabízelo. Doporučená medikace... běžela jsem do lékárny. Do prčic, dneska je velký svátek, pan král má narozeniny, všechno je zavřené! Jedna lékárna byla přeci otevřená, naštěstí! Léky měli, honem s nimi běžet na pokoj a co nejrychleji je Zdenkovi podat.
Takže se ukázalo, že naše dojetí do Phnom Penhu „omylem“ nebyl vlastně žádný omyl, ale Boží milost – a my jsme si říkali, že to asi nebude jen tak – v Kompong Thomu (podle toho, jak vypadal) asi žádná kvalitní lékařská péče nebude a kdo ví, jak by to dopadlo. Tady v hlavním městě je přeci jen spousta poliklinik i nemocnic, kde jsou i zahraniční lékaři, s nimiž se domluvíte anglicky...
Tak nám držte palce, ať to dobře dopadne. Zdenkovi bude trvat minimálně týden, než se z toho dostane, takže na našich stránkách se asi nic nebude chvíli dít. Budu vás informovat v novinkách, jak se situace vyvíjí.