Ovre Dividalen
Do tohoto národního parku poblíž švédských hranic jsme se chystali po festivalu Riddu Riddu. Ještě v informačním autobusu na festivalu jsme se přesvědčili, že počasí bude pěkné minimálně další dva dny. Pobalili jsme si tedy věci, rozloučili se s přítomnými lidičkami, s kterými jsme sdíleli krásných pět dní na festivalu, a vyjeli jsme směr národní park Ovre Dividal. Jelikož bylo poledne a my jsme předchozí noc a vůbec vlastně celý festival moc nenaspali, byli jsme trošku unaveni. Do parku jsme dojeli něco kolem 5. hodiny odpolední. Cesta k parku byla posledních 30 kilometrů dost špatná, mohli jsme jet maximálně třicítkou a to ještě se strachem v očích, že si urveme tlumiče nebo nápravu. Na parkovišti byly nádherně upravené lavičky společně s ohništěma, kde si člověk mohl udělat večeři či oběd.
Bylo krásně, nefoukalo, což je příznakem pouze jediného scénaře. Komáři. Byli všude. Zaručeně nejlepší strategie proti komárům je návléct se do kalhot a dlouhé bundy, na hlavu čepici, šátek nebo kapuci, na obličej a ruce nacákat spoustu repelentu a neustále kmitat rukama, neboť co se nekmitá, to bude požráno. Nabalili jsme si batohy na středně dlouhý výlet a vyšli do srdce národního parku, sledujíce značku směrem k Dividalshytte.
Velmi nás potěšila skutečnost, že konečně začaly růst hřiby. Po cestičce jsme nasbírali křemenáče, kozáky a několik modráků. K Hyttě jsme dorazili něco kolem 9. hodiny večerní a zakempovali jsme nedaleko u malého potůčku mezi břízkami. Ihned jsme udělali oheň, neboť jen ten nás mohl zbavit odporných, krvežíznivých komárů. Kromě komárů tam byli i odporné hovada s velkýma zelenýma očima a Alča viděla i jednoho s brýlemi.-))) Kouř z ohně nám dal chvíli klidu, kterou jsme využili na přichystání nasbíraných hřibů s bramborovou kaší z pytlíku a bylo to dost dobré a bylo toho moc.
Další den jsme se podle očekávání probudili hooodně pozdě, něco kolem poledne, a byli jsme rádi, že jsme se konečně vyspali v klidu, aniž by se nám někdo válel po stanu nebo jojkoval opodál. Bylo nádherné počasí a my jsme se rozhodli, že nepůjdeme na další hyttu, která je vzdálená 25 kilometrů, ale zůstaneme zde a porozhlédneme se nalehko po okolí. Pustili jsme se směrem na náhorní plošinu, která byla asi hodinku chůze od našeho stanu. Pak jsme se vydali na vrcholek. Po cestě jsme potkávali spoustu paroží ze sobů a sem tam nějakou slípku od bělokura. Kochali jsme se nádhernou přírodou. Na vrcholku byl nádherný rozhled a přehlídli jsme celý Ovre Dividal. Pak už jsme jenom seběhli dolů, posbírali jsme pár hřibů a šupky dupky zase do postýlky, neboť únava z festivalu pořád ne a ne se vytratit.
Co Vám budu nalhávat, skočili jsme do spacáků kolem 7. hodiny večer a probudili jsme se až druhý den ráno v 10 hodin. A to už jsme se cítili konečně odpočati.
Nicméně počasí se zhoršilo a vytrvalý déšť nás provázel až zpět k autu. Bylo extrémně mnoho komárů, a tak jsme odložili pozdní oběd na cestu do Narviku a už jsme směřovali směrem na jih do Švédska.