Norská architektura

Všichni Ti, kteří navštívili Norsko, si velmi rádi vybavují nejen nádherné scenérie zdejší přírody, ale velmi často i  malebné drnové domečky nebo pestré domy při cestách zářících ve všech i nemyslitelných barevných kombinacích. Rád bych se proto chviličku věnoval norské architektuře od jejich počátků až do dnešních dní. Prosím, berte všechny informace s rezervou, neboť žijeme pouze ve střední části Norska, a to jen půl roku, proto některé aspekty zdejší architektury neznám a nepokouším se zde o vědeckou práci.-)))

Architektura vždy a všude vychází z myšlení lidí. Když člověk začne cestovat, najednou začne vnímat rozdílnosti kultur, a právě tak si začne všímat architektury. V Norsku byla velmi dlouhou dobu chudoba. Do 18. století byly základními stavebními materiály všudypřítomné dřevo, kámen, drny a mechy+lišejníky.

Dřevo – do 17. století byly zdejší lesy převážně borovicové kteréžto poskytovaly velmi kvalitní materiál na stavbu domů, ale samozřejmě i lodí. Velký úbytek borů byl zaznamenán v 17.-19. století, kdy nejen že dánští králové plenili zdejší borové lesy, ale i obrovský rozmach těžby železné rudy a ostatních kovů zapříčinil drastické vymýcení původních lesů kolem všech toků (lehce splavitelných) a velkých měst. Poté byly mýtiny osázeny smrkovou kulturou, která zde dodnes zabírá největší podíl zalesněných ploch. Lidé na vesnicích se živili jako uhlíři a ještě dnes často naleznete v lesích obrovská kola plná dřevěného uhlí, které se používalo k narušení železné rudy a poté k jejímu tavení. V dnešních dobách se používá stále více smrků, ale samozřejmě i borovice.

Kámen – zajímavostí je, že v Norsku nenaleznete mnoho kamenných domů. Kámen se používal na nevysoké základy domu, často se používal jako první, základní patro stodol nebo kravínů, pak ovšem byly zdi velmi silné – mnohdy 1 metr. Velmi rozšířeným se stal mastek poté, co se stal „národním“ kamenem, z něhož je vystavena Nidaroská katedrála (v Trondheimu). Mastek se používal především na pece a krby, dnes se však používá velmi zřídka. Bohaté měšťanské domy byly postaveny z cihel nebo kamene spojeného maltou s cementem. Avšak cement byl v Norsku velmi drahým stavebním materiálem, a tak je tomu i dnes, neboť v Norsku nenaleznete žádné krasové oblasti, kde by se dal vápenec nutný pro cement těžit.

Drny – základní stavební materiál, kterého je všude dost. Stačí pouze zorat louku, drny nasekat a máte stavební materiál na střechu.

Mechy a lišejníky, kterých je tu obrovské množství, se používaly jako izolační materiály především mezi klády ve srubech, nebo se také využívaly jako náhražka do peřin.

Před rokem 1850

Architektura byla ovlivněna neustálým zápasem o přežití, tudíž malé, nízké srubové domy. Žádné řezané desky, většinou vše tesané, spojované pomocí dřevěných hřebíků. Základ pouze hliněný a kamenný. Centrem těchto domů byl velký krb často postavený z mastku díky jeho rychlé absorpční vlastnosti.

Komíny byly velmi velké, zaklopené často velkým placatým šutrem, podepřeným 4 menšími. Na komínu byly taky inteligentně umístěny „okapničky“ (placaté kameny, které zabraňovaly kapání vody podél komína do stavení). Střechy byly solidní – mnohdy i půl metru v průřezu. Když jsme u toho průřezu střechy, tak zevnitř stavení:

1. kulatina největších rozměrů, která držela konstrukci střechy
2. tesané nebo řezané desky naskládané na kulatině z vrchu (vytvořena dřevěná střecha)
3. 8-10 vrstev březové kůry, která byla ložena vždy v jiném směru než předchozí vrstvy (izolace střechy)
4. drny – většinou zorané pole a drny vynošené na střechu. (Pokud by se tam dala hlína, tak ji spláchne déšť. Důležité bylo, aby drny byly dobře prorostené a vysoké, aby nezmrzly přes zimu. Často jsme se setkali, že na střechách jsou keře, břízy a jiné stromy. Tyto se musí zahubit, anžto kořeny mohou porušit izolační vrstvu z kůry.

Také jsme už viděli, že některé střechy jsou pouze do bodu 2. Nicméně takové stavení byly pouze hospodářské nebo salaše.

Staré sruby a salaše jsou jednou z nejkrásnějších architektonických perel Norska. Byť velmi prosté, avšak nikdy nebyly dva salaše stejné. Více o salaších naleznete v článku „Setra liv“.

1850 – 1940

V tomto období byla ovlivněna architektura chudobou, která zde vládla. Většinou jste narazili na roubené stavby, velmi často i dvoupatrové s drnovými střechami. Na farmách se používal hodně kámen na základy a mírně otesaná kulatina mnohdy úžasných rozměrů.

Pokud jste narazili na bohatší stavení, byly to velmi často hotely nebo farmářské domy atp. Vyznačovaly se výškou – minimálně dvě patra. Co bylo význačné pro tyto stavby, byly individuální dekorace každého takového domu. Vyřezávané portály, zdobené křížoví pod střechou, sloupy dekorované vyřezáváním. Velmi mi to zdálky připomíná jednoduchý „Jurkovičův styl na Valašsku“. Nicméně takovéto stavby jste nalezli kolem větších měst nebo velkých vesnic. Na dědinách takové stavby moc nebyly. Z tohoto se vyvinuly montované stavby, které přetrvávají dodnes.

1940-1980

V těchto letech se zpočátku stavěly velmi jednoduché čtvercové či obdélníkové domy, které měly dvě plná patra a velikánskou hůru, na kterou se vešlo mnoho věcí. Tyto domy zpočátku byly roubené, ale tím, jak se zvětšovaly a byla potřeba delších kmenů, přešlo se na montované dřevostavby. Vše bylo symetrické, žádné výstřelky se netolerovaly. V pozdějších letech tohoto rozmezí se začaly stavět domy nižší, mnohdy i jednopatrové, nicméně s velkým podsklepením, takže prostor se tím zachoval.

Domy se velmi často, podobně je tomu třeba i u nás, nadstavovaly a dostavovaly, jak běžel čas. Nejdříve byly domy jednoduché obdélníkové, poté rodina přidala schodiště nebo vstupní místnosti, a tak v průběhu několika desetiletí, které zde byly velmi hektické, mnohé domy „narostly“ víc než o polovinu původního prostoru. Nelze však říct, že tyto zásahy by velmi narušily vzhled staveb. Vždy se snažili uchovat architekturu předchozích částí domu, nebo ji ujednotit dalším prvkem – obložky kolem oken, dekorace na rozích domů atp.

Významnou kapitolou tohoto období i těch následujících byla barevnost domů. Jaksi přirozeně díky mnoha šedým dnům v roce a díky dlouhé bílé zimě si Norové vypěstovali lásku k sytým teplým barvám z dalekého jihu. Proto mnohé domy v tomto stylu jsou velmi pěkně a vkusně kolorovány, a to nejen stěny, ale také obložky kolem oken, okna a povětrnice. Maximálně napočítáte 3 barvy. Kombinace nejsou nijak regionálně dané. Nejčastěji se vyskytující barvou je červená. Na pobřeží naleznete spíše modré, zelené, žluté kombinace, ve vnitrozemí nalezne především červenou, žlutou a také bílou v kombinaci s šedou či jinou tmavší barvou. Uvidíte i hnědou nebo černou.

O kombinacích barev bychom mohli psát jako natěrači hodně, nicméně je to vždy o vkusu lidí. Nicméně právě v rozmezí od 40.-80. let se používaly více křiklavější barvy. V dnešní době však převládá trend bílé a šedé barvy a jen málokdo chce na svůj dům sytě červenou nebo jinou sytou barvu. Začala móda pastelových barev a jemných odstínů (včera jsme natírali dům na popelavou bílou a okna na velice lehce nažloutlou bílou – rozdíl zcela minimální).

 Moderní montované dřevostavby 1980 - 2010

Nejpočetnějším druhem staveb v Norsku jsou stavby montované. Materiál, který každý Nor použije ke stavbě svého domu, je samozřejmě dřevo, neboť to vychází z tradic a všude kolem je ho spousta. Montované dřevostavby posledních 30 let jsou často velmi rozlehlé (to je zapříčiněno tím, že velmi rychle všichni zbohatli). V 50.-70. letech minulého století se ještě pod domy stavěly velké sklepy, kde měli majitelé dílničky nebo všechno haraburdí, které se nevešlo nahoru do pater. Nicméně tato tradice velkých sklepů opadla, neboť beton je zde v Norsku velmi drahý, tudíž většina moderních domů má pouze betonový základ bez sklepů.

Když jsme u toho betonování základů. Byl jsem u stavby jednoho montovaného domu a základy se samozřejmě dělají poctivě 1 metr do hloubky, což není až takový rozdíl od jižnějších zemí (nezámrzná hloubka), nicméně kolem celého základu v hloubce 1 metr je vybetonovaná další horizontální deka 1 m široká (celý základ má z profilu tvar písmene L). A to je díky tomu, že v tomto regionu bývají v zimě běžně -40 stupňové mrazy, a aby mráz nepodlezl základ, proto se vybetonuje tato horizontální záklopka. Poté se vše zahrne, udělají se odpady, natáhne se finální deka na základy a může se čekat na stavební společnost. V žádném případě není zvykem si na stavbu baráku zvát své kamarády řemeslníky, anebo si něco stavět svépomocí. Vše zde provádí firmy, majitelé si často (aby ušetřili) vybudují jen základovou desku a stavební společnost dodá vše ostatní. O stavebních společnostech v tomto regionu by se daly psát zdlouhavé eseje. Jelikož máme kamaráda, který pracoval jako předák ve stavební společnosti, tak jsme nakoukli do fungování a trochu nás to překvapuje.

Pár příkladů: společnost staví sklad zemáků. Budova o rozměrech 40x25 metrů, která stojí nového majitele cirka 2miliony norských korun (6 mil. českých). Stavba velmi jednoduchá na stavbu. Společnost pošle 6 tesařů, aby tuto stavby zhotovili v měsíci srpnu. Dělníci nejsou hotovi do 25. září a jejich nadřízený jim nic neřekne. Začala lovecká sezóna. Všichni až na jednoho dělníka se sbalili a vzali si 2 týdny dovolené – aniž by cokoliv dokončili. Stavba je ukončena v prosinci a v lednu se najdou zásadní nedostatky v množství izolace v rozích.

Další příklad. Nový montovaný dům potřebuje dodělat verandy a stěny, které se musí do půlky záři natřít. Společnost neustále slibuje, že další týden přijede a dá věci do pořádku. A majitel se jen modlí a doufá, že řemeslníci dorazí.

Posledním a nejvtipnějším příkladem budiž společnost, které se nechtělo vrtat betonovou podlahu v koupelně ve druhém patře, a tak vedla trubky na vodu venkem. Dokážete si představit, když se majitel nastěhoval v prosinci, a pak udeřily 30 stupňové mrazy, co se stalo.-)))

Dosti stavebních společností a věnujme se architektuře. Takže ve chvíli, kdy dorazí stavební společnost, je samozřejmě již předem navrhnutý design domu. Bohužel v dnešní době většina domů je vybrána z katalogů a jsou dopracovány pouze detaily jako verandy a garáže atp.

A jaká je ta moderní architektura? Je čistá, jednoduchá, prostá, bez velkých módních výstřelků. Začínají se objevovat na nových domech staré prvky zdobení oken (já tomu říkám krucánky na obložkách), ve štítech se objevují různé dekorační křížové prvky, které zde v minulosti byly velmi oblíbené u bohatých lidí. Samozřejmě je v domech mnoho oken většinou s mřížkou, rozdělující okno na 6 částí. Nechybí zde ani několikatery zásuvné francouzské okna na verandu, mnohdy i dvě verandy a vstupní port většinou s mírně zdobenými čtvercovými motivy. Stavby bývají dvoupodlažní se dvěma koupelnami. V přízemí se nachází velmi prostorný obývací pokoj, což je hlavní část domu, kde jsou kamna nebo krb či krbová vložka, dále pak oddělená kuchyně. Toalety bývají v kombinaci s koupelnou. Jenom málokterý dům má v koupelně vanu a o bidetu nemluvě. Pouze v domech velmi bohatých lidí naleznete bidet a venkovní nebo vnitřní yakuzu. Koupelny a záchody většinou bývají bez oken. Dále v domě naleznete mnoho pokojů, které jsou pro děti, majitele nebo pro hosty, většinou jsou menší a v druhém patře. V domech bývá malá předsíňka za hlavním vchodem, kde bývá buďto vyhřívaná podlaha nebo speciální vytápěná mřížka na zmrzlé či promočené boty. Pocitově jsou jejich domy velmi otevřené a vzdušné. Díky mnoha oknům v domě bývá dost denního světla.

Co se mi však na norských domech líbí, že většinou nemají garáž zabudovanou v hlavní části domu. Garáž má své místo mimo dům a většinou je stylově podobná hlavní stavbě. Moderní montované domy považuji za velmi vkusné, nicméně postrádají jakoukoliv kreativitu majitele. Technické provedení domů je velmi precizní, stavební společnosti, pokud dům dostaví, tak je velmi zdařilý pouze s malými mouchami, které se vychytají za stálého bydlení.

Kapitoly samy o sobě

Stodoly a stáje

Tyto budovy bývají především stavěné ze dřeva, bývají velmi vysoké a rozlehlé. Jelikož je tu 8 měsíců zima, je třeba vždy přichystat mnoho sena nebo mít silážní jámu či silo ve stodole, odkud je možno jej přepravovat ke zvířatům. V Norsku jsem ještě nikdy neviděl, že by stodola či stáj byla spojena s obytným domem. Většinou všechny stavby vytvářejí malé nádvoří uprostřed farem. Ve starých dobách chovali lidé pestrý počet zvířat. Dnes se farmáři specializují maximálně na dva druhy. Setkáte se zde s kravíny a ovčíny a pár farmářů (a přichází to více do módy) chová koně.

Kostely

Při všech našich cestách po Norsku jsme se rádi zastavovali u kostelíků, kostelů a katedrál. Všechny kostely se dají rozdělit do následujících tří skupin:

1. Dřevěné kostelíky – tyto stavby bývají často velmi strohé – i díky luteránstí, které jako hlavní náboženské vyznání hlásá strohost a jednoduchost. Nicméně oproti evropským protestantským  kostelům bývají uvnitř zdobené. Oltáře bývají často vyřezávané ze dřeva, zdobené barokními andělíčky, po stěnách bývají výjevy z křížových cesty. Samozřejmostí bývá dřevěná kazatelna a vyvýšené chorům nebo galerie, často se zde nachází křtitelnice z „národního kamene“, mastku. V kostelících bývají často malované stěny různými proplétanými vzory, které se dochovaly především z vikingských časů.

2. Stavkirke – velmi staré kostely především z 12.-15. století. Tyto kostely se vyznačují tím, že přebraly mnohé architektonické prvky vikingských obydlí a přiblížily je křesťanovy. Kostely mají uvnitř sérii sloupů (stave), které vytvářejí dojem loďové struktury. Střechy bývají velice zešikmené, zdobené vikingskými symboly. Kostely jsou vybudovány celé ze dřeva a uvnitř bývalo velmi málo světla. Těchto kostelů je v Norsku poskrovnu, nicméně je naleznete především ve střední a západní části Norska. Nad Trondheimem se již nevyskytují.

3. Katedrály – V Norsku jsou dvě katedrály. Nejslavnější je Nidaroská katedrála v Trondheimu, která se stala cílem mnoha poutníků v zemi. Je zde pochován svatý Olav II., který byl hlavní osobností při rozšiřování křesťanství v zemi kolem roku 1000. Tato katedrála jako mnoho jiných procházela dlouhým vývojem. Zcela byla dokončena a nově vysvěcena v roce 1930. Je jediná svého druhu ve Skandinávii, architektura je blízká britským dlouhým katedrálám, stavební materiál mastek a nejkrásnější je vstupní portál, který je zdoben různými svatými a archanděly až po Marii s dítětem.

Další katedrála je v Tromso, která je celodřevěná.

Stabury (čti stabý:r) 

Tyto spížky „pařezáčky“ nás udivovaly hned v počátcích našeho cestování v Norsku. Jelikož zde vládne veliká zima, je zbytečné, aby si lidé stavěli hluboké sklepy na zachlazení nebo uchovávání potravin. Proto místo do země vytvořili si nadzemní spíže, které buďto stály přímo na vysokých pařezích nebo ještě pod nimi byla dřevěná vázáná konstrukce.

Ve staburech byly dvě patra spojená venkovními schody často vytesanými pouze do širokého kmene stromu. Druhé patro bylo trochu větší než to nadzemní a nacházely se zde velké bedny na obilí nebo na flatbrod (tenky chléb, připomínající placku pítu). Všechny potraviny se zde uchovávaly tak, aby jim mráz neuškodil a zároveň se na ně nedostaly zvířata.

Moderní „futuristická“ architektura

Norsko je také úžasné díky moderním stavbám, které ve většině velkých měst naleznete.

Ten, kdo někdy letěl na letiště v Oslu-Gardemoen, si nepochybně všiml, že celá střecha letištní haly leží na obrovských dřevěných trámech, které spolu s betonovými sloupy a skleněnými plochami vytvářejí úžasný doklad o tom, jak si Norové váží přírodního materiálu. Další velmi známé jsou stavby z olympijského střediska Lilehameru nebo moderní hokejistická hala v Hamaru (obrácená vikingská loď).

Bygdetum

Pokud pojedete někdy Norskem a narazíte na tento nápis, určitě se stavte do těchto „skanzenů“ místní architektury. Nevelké,  avšak nakumulované starými  staveními v místním stylu stojí zato vidět. Tyto skanzeny jsou většinou provozovány pouze místními nadšenci pro historii nebo kulturu tamějšího regionu, jindy jsou to kulturní centra dědin nebo měst. Zajisté, budete-li na cestě Norskem, se stavte v Lilehammeru - skanzen Maihaugen nebo v  Elverum – Skog og Glomsdalmuset, kde naleznete právě výběr architektonických skvostů v průběhu dějin.