Nasjonal dag

NASJONAL DAG I NORGE – NORSKÝ NÁRODNÍ DEN

Dne 17.5. se v Norsku koná vůbec největší civilní svátek – oslava založení Norského království. Letos tento svátek připadl na pondělí a slavilo se přesně 105 let od založení Norska (nezávislé Norsko bylo vyhlášeno a uznáno okolními státy za suverénní roku 1905).

O oslavách se mluvilo mnoho dní předem a čím více se svátek blížil, tím více jsme pozorovali na Norech zvláštní směs vzrušení a nervozity, asi jako když jsem coby malá holčička čekala o Vánocích na Ježíška. V neděli před svátkem voněly ze všech domácností koláče a cukroví pečené speciálně pro tento den (tzv. Kransekaker). Rodina, u které bydlíme, nás pozvala, abychom slavili tento svátek s nimi. Nevěděli jsme, jaké jsou zvyklosti, tak jsme alespoň upekli dva koláče, abychom k nim nešli s prázdnou.

V pondělí ráno vlály na všech stožárech u každého domu norské vlajky – modrý kříž lemovaný bílým okrajem na červeném podkladě. Vlajkami byla vyzdobena též okna, auta a samozřejmě také veřejná prostranství. Celé dopoledne seděli Norové z naší vesnice ve svých vyhřátých domovech a s pýchou sledovali přímé televizní přenosy oslav z různých míst v Norsku – nejvelkolepější byly samozřejmě v hlavním městě Oslo, na nichž byla přítomná celá královská rodina.

Ve dvanáct hodin vypukly oslavy i v našem Tylldalu. Začaly luterskou bohoslužbou v místním starobylém dřevěném kostelíku, kam přišla téměř celá vesnice (drtivá většina obyvatel Norska se hlásí k luterské protestantské tradici). Mladičká farářka sice popřála všem, ať se dnešní oslavy Národního dne vydaří, ale jinak se kázání nijak politických událostí netýkalo. S drobnou výjimkou závěrečné modlitby za zemi, svobodu a mír.

Po bohoslužbě se všichni začali před kostelem řadit do průvodu. Venku už čekal orchestr dechových nástrojů a mažoretky, které v čele průvodu pochodovaly do rytmu hudby. Všichni nadšeně mávali vlaječkami a usmívali se jeden na druhého. Nálada byla nenucená, uvolněná a opravdu radostná – tak nějak si představuji, že u nás vypadaly průvody za první republiky, průvody, do nichž nikdo nebyl nucen státní mocí, a které byly upřímným vyjádřením radosti z osvobození, samostatnosti a nezávislosti, vyjádřením národní identity a sounáležitosti. Je to něco, co se u nás vytratilo. Nemyslíte?

Průvod byl opravdu krásný, neboť téměř všichni byli odění v krojích. Převažoval tylldalský kroj, ale občas byl někdo oděn i do kroje z jiné části Norska. Ani my jsme nedělali ostudu a byli jsme oblečení ve valašském kroji, který jsme si dovezli z domu. Přemýšleli jsme nad tím, že toto je další z věcí, která u nás zanikla – nošení kroje o slavnostních příležitostech.

Průvod mířil do místní základní školy, kde bylo nachystáno občerstvení pro celou vesnici. Nutno říci, že Norové vůbec nepijí alkohol (jen málo z nich) a že ani během tohoto obrovského svátku se nikdo nečastoval slivovicí či jiným alkoholickým nápojem (což je pro Valachy téměř nepochopitelné). Zato káva a coca-cola se pije ve velkém množství už od poměrně útlého věku.    

Zatímco dospělí vychutnávali uvnitř školy místní speciality, pro děti byly venku nachystány soutěže a hry. Tuto část oslav zakončila velká soutěž pro všechny – přetahování lana – západní část vesnice proti východní. Přetahovalo se asi 100 lidí, velkých i malých, mladých i starých, ostatní hlasitě povzbuzovali. Zvítězila západní část vesnice, ale jakoby to vlastně ani nebylo důležité. Hlavně, že byla zábava a že byli všichni spolu!

Z venkovního hřiště jsme se přesunuli do školní auly. Na  úvod promluvil nějaký člen městské rady z Tynsetu, a pak následovalo jedno vystoupení dětí za druhým – básničky, zpívání, krátké divadelní scénky. Z rozzářených tváří rodičů jsme četli, že mají snad ještě větší radost než jejich ratolesti.

Společné oslavy skončily ve 4 hodiny odpoledne. Norové se pomalu rozcházeli do svých domovů na rodinné oslavy Národního dne. V „naší“ norské rodině to znamenalo jíst, pít a povídat si o historickém vývoji, který vedl k vyhlášení samostatného Norského království. Našli jsme plno analogií s dějinným vývojem Československa.

Navečer jeli někteří ještě do blízkého města Tynsetu, kde slavnosti pokračovaly v podobě přehlídky regionálních orchestrů dechových nástrojů. Přehlídku pozorovalo asi tisíc diváků (Tynset má sotva tři tisíce obyvatel). Jsme v Norsku již po sedmé, a tak nás nepřekvapilo, jak jsou obyvatelé pestří a barevní – přistěhovalci z nejrůznějších částí zeměkoule tvoří více než 10 % obyvatel Norska! A tak bylo mezi diváky vidět mnoho černochů, Asiatů, Indiánů a bůhvíkoho ještě… Zajímavé bylo, že přehlídku uváděla na pódiu roztomilá drobná Thajka. Tak jsme si říkali: umíte si představit, že by oslavy vzniku Československa uváděla na Vsetíně třeba Vietnamka?