MacDonnell Ranges National Park (18.-20.2.2011)
Dopoledne jsme se dostali do Alice Springs, města, kde žije početná aboriginská komunita. Mnoho jich sedělo po venku na trávě a opalovali se, což jsme nechápali, protože bylo tak vedro, že se to na slunci nedalo vydržet. Narozdíl od Coober Pedy vypadali všichni střízlivě.
V knihovně jsme chtěli zajít na internet, ale byl drahý, tak jsme se jen informovali v turistickém centru o národním parku MacDonnell Ranges, kde jsme plánovali strávit několik dní. MacDonnell se dělí na dvě části – West MacDonnell, který je na západ od Alice Springs, je větší a je v něm voda, kde se dá koupat, a východní East MacDonnell, kde žádná voda není, zato jsou tam skalní malby Aboriginců. Malby nemalby, v takovém vedru dáváme přednost koupání. V letáku o národním parku bylo varování, že voda je „extremely cold“ = extrémně studená; to je přesně to, co potřebujeme.
Dojeli jsme do Ellery Creek Bighole, kde je relativně velké (na zdejší poměry) jezero, schované mezi stěnami soutěsky a skal. Je to oáza uprostřed pouště, krásné zelené místo s rostlinami a stromy, kde je dostatek vody na pití i na koupání. Plavali jsme a rochnili jsme se několik hodin, dalo se plavat až dozadu do soutěsky a objevovat mezi skalami, kam až to vede a kde to skončí. Voda měla tak 22 stupňů – doteď nevíme, jestli to v tom letáku mysleli vážně, nebo ironicky. A skoro nikdo u té vody nebyl, jen asi 4 lidi. Prostě paráda! Navečer už nám cukalo v nohách, celý den ve vodě, to chce změnu. Vydali jsme se na hodinový Dolomite trek, což měl být okruh začínající a končící u Ellery Creek Bighole. Tak špatně značený trek už jsme dlouho neviděli. Asi tudy ani nikdo dlouho nešel, protože pěšina postupem času zmizela a my jsme bloudili v sandálkách a kraťasech v nepříjemně pichlavé trávě a keřích a hledali, kudy by se asi dalo jít. Krajina ovšem byla krásná, hornatá a skalní útvary nám svým vzhledem hodně připomínaly zmenšeninu Čertových skal u Lidečka. Začalo se stmívat (kolem půl osmé, v osm je už tma jak v pytli) a zpoza hor se vyloupnul obrovský, sytě žlutý měsíc, který nám osvěcoval cestu. Byl to krásný pohled.
Řekli jsme si, že další den se vydáme na o něco málo delší trek – tříhodinový Ochre Pits (19 km od Ellery C. B.), a proto že vstaneme a vyrazíme ještě před svítáním, protože zhruba od 10 hodin už začíná být pro nás nesnesitelné vedro, kdy je lepší buď sedět ve stínu a hybernovat, nebo se koupat, nebo jet autem s všemi okny otevřenými – rozhodně mezi 10. až 16. hodinou není možné jít na trek, to je tak na infarkt. Povedlo se nám vstát před rozbřeskem a vyrazit s prvními slunečními paprsky. Na začátku Ochre Pits je místo, kde Aboriginci po dlouhá staletí a možná i tisíciletí chodili pro hlinky, které používali k malování po skalách a svých tělech – zde „těžili“ červenou a žlutou, které se tu zajímavě střídají v pruzích jako na zádech zebry. Pěšina pak vedla po nevysokém hřebeni, poté sešla dolů a šlo se pichlavou buší, tentokrát jsme si vzali pevné boty a dlouhé kalhoty. Trek končil průsmykem, který byl přirozenou hranicí mezi územím dvou aboriginských kmenů. Na začátku treku bylo na informační tabuli napsáno, že z vrcholu soutěsky jsou úchvatné výhledy široko daleko, tady byla před soutěskou cedule „Zákaz vstupu – posvátné území“. Super. Taky to mohli napsat hned na začátku a ne až tam člověk dojde. Sice si myslím, že pokud je něco posvátné, je to posvátné bez ohledu na to, zda tam má noha vstoupí či ne, ale ceduli jsme respektovali a nelezli tam (taky tam bylo napsáno, že kdo tam poleze, dostane pokutu 5000 dolarů). Stejnou cestou jsme se vrátili k autu, to už začínalo být pěkně horko. No nic, až do soumraku se nedá na slunci nic dělat, jedeme k dalšímu jezeru.
Ormiston Gorge je o něco menší než Ellery C.B., ale rázem je mu velmi podobné, voda je též velmi teplá. Turistů se tam za celou tu dobu, co jsme strávili ve vodě (až do večera :-)), mohlo vystřídat tak maximálně 15. K tomuto jezeru se vztahují aboriginské příběhy o emu, pradávné bytosti, který tady v čase stvoření světa (Dreamtime) procházel a zlomil si nohu. Víc jsme se nedozvěděli, protože Aboriginci vypráví neaborigincům jen tuto část příběhu. U parkoviště je malé informační centrum, kde není žádný ranger ani Aboriginci, vše se dozvíte z cedulí. Objevili jsme venkovní zásuvku, kterou jsme využili k nabití notebooku a baterek do foťáku. Spát jsme jeli zase k Ellery C.B., na stejné místo jako včera. Když jsme přijeli na parkoviště, bylo tam snad třicet Aboriginců nejrůznějšího věku, černých jak boty a povětšinou dosti obézních, a grilovali nějaké maso. Byli strašné hluční, furt křičeli a když odjeli, zůstal po nich pěkný bordel – na zemi i na lavičkách odpadky, zbytky jídel, lahve a plechovky... Je to smutné, jak nás naučné cedule poučují o krásném aboriginském vztahu k přírodě, a vidět pak skutečnost... Ani jsme vlastně dosud na žádném treku nepotkali Aborigince, asi to s jejich vztahem k přírodě nebude zas tak žhavé. Ale rádi se přesvědčíme o opaku, nechceme zobecňovat.
Ráno jsme si pospali trochu dél, vykoupali se v jezeře, sedli do auta a jeli přes Alice Springs do East MacDonnell Ranges NP. Naše první krátká zastávka byla u Emily Gap, skály, kde jsou staré aboriginské malby (byly to jen červené a bílé svislé pruhy – no nic moc :-)) Na parkovišti jsme se pak dali do řeči s nějakým Izraelcem, s nímž jsme se podělili o zásoby vody a dali mu radu, že chuť vody vylepšujeme eukalyptovými listy. Vytřeštil na nás oči, jestli jsme normální – prý je eukalyptus pro lidi jedovatý. Tak nevíme – pijeme to už dva týdny a nic nám není, listy žvýkáme na osvěžení, a když to je dobré pro koaly, tak proč ne pro nás. Až se dostanem k internetu, musíme si to ověřit.
8 km od Emily je Jessie Gap, rovněž skalní malby podobného rázu, ale je jich méně – vlastně jen jedna malůvka. Řekli jsme si, že to nám pro dnešek z aboriginské kultury stačí, a vyjeli jsme přes Alice Springs po Stuart Highway, proťali obratník kozoroha a fičeli dál na sever.
Chystáte-li se do Alice Springs, rozhodně doporučujeme West MacDonnell Ranges – je to opravdu oáza, krásné hory a voda, kterou ve středu Austrálie jen tak lehce nenajdete. A vstup do parku je zdarma. Po rozžhaveném Uluru a Kings Canyonu jsou MacDonnell Ranges opravdovým osvěžením.
