Lovci

V Norsku se loví všechno, co má nohy, křídla nebo ploutve. Častým tématem rozhovorů „těch správných chlapů“ jsou zážitky z lovu, chytání ryb nebo střílení ptáků. Měli jsme párkrát příležitost jít na ryby a zážitek je to trošičku jinačí než u nás. Především v tom, že zde se v jezerech loví pstruzi do sítí. Vezmou si loďku, rozvinou jemné sítě a ráno druhého dne si zajdou pro úlovek. Další zajímavostí na zdejších lovech pstruhů je, že berou úplně všechno, co jim uvízne v síti - klidně i 5 cm mřenku, kterou by u nás rybář pustil zpět do řeky.

Další oblíbenou zábavou především teenagerů jsou lovy ptáků. Loví se zde bělokuři, různé druhy hrabavých ptáků a tetřevi – u nás přísně chránění. Kluci si vezmou brokovnice a jdou na podzim do přírody. Většinou chodí v řadě a co vyletí, na to se střílí.

Dalším typem lovců jsou „myslivci“ - lovci. Lovci jsou nazýváni především ti, kteří loví vysokou. Především losy a soby. Dá se klidně říct, že většina mužů v malých vesničkách jsou lovci. Již od brzkého jara trénují své psy na pachovou stopu. V létě připravují všechno vybavení na lov potřebné a hlavně si nadpracovávají v práci dobu, kterou stráví na lovu. Jsou tací, kteří celou svou dovolenou stráví na lovu, pak jsou tací, kteří by na lovu chtěli strávit co nejdéle, ale mají manželky a povinnosti a maximálně mohou strávit tak týden, no a potom jsou tací, kteří lovit nejdou. Ti jsou považováni za divné. Lovit musí každý kluk nebo  muž od 10 let výše. Pamatuji si, když malý Bertík (12 let) přišel s puškou v ruce, měl 5 strak, které postřílel v nedalekém okolí, a chlubil se, jak je prodá každou za 50 korun. Dokonce se tu děti učí střílet z brokovnice už v 15 letech a na lov velkých ptáků mohou s doprovodem již od 16 let. Lov je tady velmi vítaným zpestřením jejich života. Jelikož je zde absence jakékoliv společné mužské zábavy (jako např. u nás srazy v hospodě), musejí si to místní chlapi vynahradit jinak.

Samozřejmě je to trnem v oku místím ženám, ale ty s tím nemohou nic dělat, pouze se v těchto dnech kolem lovu zdržovat pospolu a pomlouvat muže.

Lovci si pečlivě kupují výbavu na lov. Lovcova výbava zaleží na tom, jak moc je zapáleným lovcem. Když jsem byl na lovu společně se Steinem, tak měl goratexové vše, na co se dá jen vzpomenout. Možná i trenky. Vše v zeleném odstínu, aby byl v lese maximálně maskovaný. Další ingrediencí je dobré čtyřkolové vozidlo, nejlépe offroad. V autě mít spoustu dek, kdyby se lov protáhl. Nezbytné jsou kožešiny, na kterých se sedí – in jsou samozřejmě sobí a nevyčiněné, aby to vypadalo hardcore. Nezbytností jsou nože. Pokud navštívíte nějakého lovce doma, je zvykem, že má vystavenou sbírku nožů někde v hlavní místnosti domu. Nejinak tomu u je našeho přítele Steina. Další libůstkou jsou střelné zbraně. Na losy se používají především silnější kalibry, na ptáky brokovnice, na soby nižší kalibry odlehčených pušek. Je to samozřejmě velmi složitá záležitost, a proto se okolo výběru pušek vedou dlouhé diskuze a horlivé debaty.

Další vymožeností dnešních dnů jsou samozřejmě Gps-navigace, kde se průběžně zaznamenává poloha spolulovců, a vysílačky, aby mohli všichni společně komunikovat.

Jak takový lov vlastně probíhá? Na jaře dostanou skupiny lovců určité regiony a počty kusů vysoké, které mohou ulovit. Už na jaře obcházejí nedočkaví jedinci svůj revír a netrpělivě počítají, kolik že kusů šedých krav (losů) na území mají. I když losi migrují v rámci regionu, tak vždycky „ti druzí“ mají lepší startovní podmínky.-))) 15. října všechno vypukne. Lovci si berou hned na začátku sezony, která trvá 2 měsíce, volno, aby střelili co nejvíce losů. Všichni jsou nedočkaví a při každém výstřelu z divočiny ladí frekvence na vysílačkách, zda-li se jiné skupině podařilo střelit losa nebo ne. Do divočiny se vyjede ve 3 až 4 autech, kdy se lovci rozmístí a zaujmou střelecké pozice. Pak se vypustí pes, který hledá losa. Vlastně celý lov je založen na výborném psovi, který dokáže losa nejen najít, ale neustále ho hlásit skupině lovců tím, že hlasitě štěká – dokáže štěkat i 10 hodin v kuse. Psy je velmi těžké vycvičit a jen málo lovců takového psa má. Pak už se jen čeká, nazírá do gps, zda-li se pes neblíží a nenadhání losa. Pokud rána padne a nepadne vedle, všichni lovci jsou nadšeni, dají si jednoho frťana - což je opravdu svátek, a ubohého losa vyvrhnou. Všechny vnitřnosti zůstávají na místě, kde je najdou medvědi, vlci, orli či jiná masožravá zvěr.

Pak už se přiveze takový malý pásák na losy – já tomu říkám tank – ubohý los se naloží a jede se domů stáhnout mu kůži a pověsit ho do průvanu na 2-3 dny, aby maso vyzrálo.

Celkově si myslím, že zvíře zde má trochu více šanci na přežití, jelikož revír bývá velmi veliký a zároveň se může stát, že los překročí hranici do jiného loveckého revíru, a to je pro lovce tabu. Nikdy se nestane, že by lovci zamířili do vedlejšího revíru, prostě to se tady nedělá.

Lov sobů je podobný, jen s tím rozdílem, že skupiny lovců jsou mnohem menší – maximálně 3 osoby.

Také se zde loví medvědi. Je povolený odstřel vždy určitého počtu kusů a lovci musí vyplnit on-line formulář na odstřel. Dokonce se stalo, že lovec narazil na medvěda, nechal ho pronásledovat psem, zajel do údolí vyplnit on-line formulář na odstřel, rychle se vrátil a půl hodiny nato už bylo po medvědovi. Samozřejmě se nebavíme o nějakých 300 kg medvědech grizzly, ale o  meších, 100-130 kg hnědých medvědech. (Maso z medvěda se prodá, kůže se vyčiní a pověsí do obýváku.)

Dalším, pro nás nepochopitelným živočichem, kterého zde střílejí, je bobr. Vždycky jsem slýchával od místních, že bříza je plevel – bobr nežere skoro nic jiného než břízy v okolí svého brlohu. Argumentem, proč snížit stavy a vystřílet zdejší rodinku bobrů, bylo, že ničí břízy a mohou způsobit záplavy svou hrází. Prapodivné.

Velmi ožehavou otázkou je lov vlků. Ten je přísně zakázaný. Slyšeli jsme od mnoha lidí, že vlky střílejí. Mají to požehnáno nejen od spolulovců, ale také od farmářů, kteří na hory vypouštějí svá stáda ovcí, které vlci mají dost v oblibě. A proto se zde vlci nenápadně ztrácejí (že by přirozený úbytek?)

Závěrem snad jen otázka klasika. Šípkovou, nebo se zelím?