Ko Samui (28.4.-1.5.2011)

Z Ko Jumu jsme se svezli dohromady s Andreasem a Beatou až na Ko Samui, ostrov na opačné, tedy východní straně Thajska (již tedy ne v Andamanském moři, ale v Thajském zálivu). Andreas s Beatou nás pozvali do svého domu, v němž mají v přízemí udělaný pokoj pro hosty. Jejich dům stojí docela mimo veškeré dění, v klidném palmovém háji, jinak je na Ko Samui turistický šrumec, jenže tento ostrov je dost velký, tak to není tak koncentrované jako třeba na Ko Phi Phi. Adrease jsme zmiňovali v předešlém článku, je původem z Německa, ale dlouho cestoval po celém světě jako žurnalista a pozorovatel za OSN, nyní žije už devátým rokem v Thajsku, věnuje se psaní článků na internet a buddhismu. Jeho drobná štíhlounká žena Beata je ze Švýcarska, je mnohem méně ukecanější než Adreas a řekli bychom, že vnáší do jeho života klid a pohodu.

Z Ko Jumu jsme jeli malou loďkou k hlavnímu molu na pevnině, tam nás čekalo zaparkované auto, kterým jsme se svezli od jednoho pobřeží Thajska k druhému, odkud jsme jeli velkým trajektem i s autem na Ko Samui. U Krabi jsme navštívili komplex buddhistických chrámů, známých pod názvem Tygří chrám, jenže tento název je zavádějící, protože se nejedná jen o jednu budovu, ale několik chrámů, klášter a přilehlý les a skály, kde v jeskyních žijí a meditují mniši. Andreas tu taky jezdí párkrát do roka meditovat – bylo vidět, jak je pro něho toto místo důležité. Les to byl docela rozsáhlý a jeskyní i malých jeskyněk v něm bylo víc než dost, ideální místo pro poustevníky. Svůj název získalo toto místo tak, že tu kdysi dávno žil jeden mnich i s divokým tygrem, který k němu jednoho dne přišel do jeskyně a už s ním zůstal, aniž by mu nějak ublížil. Dnes už tam tygři nejsou, zato opic je tam dost.

Téhož dne navečer nám Andreas domluvil půjčení motorky od svého kamaráda, abychom si mohli po ostrově další dny pojezdit. Pak už jsme jen padli do postele a v momentě spali, protože po nočních ohních a muzicírování na Ko Jumu jsme pěkně byli utahaní (no jo, už to není, co zamlada :-)))

Dalšího dne jsme nastartovali motorku a hurá se projet! Začali jsme relativně brzo, což bylo dobře, protože nebylo ještě tak horko a když jsme zastavili na pláži, abychom se vykoupali v moři, skoro nikdo tam nebyl. První historickou památkou, kterou jsme tady navštívili, byl Velký Buddha - obrovská pozlacená socha sedícího tlustého Buddhy, která je umístěná na severovýchodě ostrova na malém kopečku, k ní přiléhá pár malých chrámů. Naproti Buddhovi byly na břehu moře umístěny jakési strakaté hinduistické sochy v nadživotní velikosti, z nichž jedna vypadala jako mořská panna (budu si muset zjistit, jakou roli hrají mořské panny v hinduismu :-)) – vypadalo to jako kdyby přijeli kolotočáři a vybalili své kejkle.

To ovšem ani zdaleka nedosahovalo pestrosti a barevnosti chrámového komplexu Wat Plai Laem, který jsme navštívili poté – pracovně jsme si ho nazvali jako Disneyland. Což o to, chrámy to byly pěkné, byly umístěny na jezeře a jejich základy byly tvarovány tak, aby vypadaly jako lotosové květy, což bylo hezké, ale těch barev... a takových křiklavých, fosforekujících... Prostě jak jsme zjistili, Asijci milují tři věci: barvy, rýži a plastové pytlíky – čím je toho více, tím je lépe. Wat Plai Laem má být buddhistický chrám, ale musím říct, že do čistého buddhismu má daleko, jsou v něm výrazné prvky hinduismu a konfuciánství, že se jedná spíš o synkretismus než o buddhismus. Ale proč ne, že. Co se nám ovšem líbilo, to byl na stěnách jednoho chrámu namalovaný příběh Buddhy od narození až po jeho smrt – hodně výjevů z toho příběhu jsme poznali, ale ještě se máme mnohému učit.

„Wat“ znamená v thajštině komplex chrámů, takže když uvidíte v mapě nápis Wat, můžete si být jistí, že tam nebude jen jeden chrám, ale hned několik, a třeba i různých náboženství.

Odtud jsme chtěli jet a následně jít k vodopádu, ale nenašli jsme tu správnou cestu, se značením si tady moc práce nedali. A tak jsme jeli podívat se na Wat Khunaram, který je známý tím, že v něm je vystavený sušený mnich. Ano, slyšíte dobře. Ve spoustě buddhistických chrámů je vystavená kostra některého mnicha, u ní fotky, jak vypadal za života, poté po smrti a fotky těla v různých stádiích rozkladu až po vystavenou kostru – je to proto, aby člověk pamatoval na to, že jeho tělo, krása a mladost jsou pomíjivé, a mohl hlouběji meditovat o smrti, iluzornosti světa a jeho skutečné podstatě. Zde na Ko Samui mají vystaveného sušeného mnicha v poloze lotosového květu, už se jim trošku rozpadá, nos má jako Michael Jackson a místo očí už jen důlky, proto mu nasadili tmavé sluneční brýle. Stejně nechápeme, jaktože tady v tom počasí neshnil.

Poté jsme si šli ještě zaplavat do moře a za setmění dojeli do domu Andrease a Beaty, s nimiž jsme večer poseděli a popili vínečka. 

Další den nás hostitelé pozvali na výlet do hor. Naším cílem byla víkendová chata jejich kamarádky, úřednice, která pracuje v Saudských emirátech a sem se jezdí rekreovat. Když jsme jeli hornatým terénem a dorazili jsme na místo, kde měla být slibovaná chata, nestačili jsme se divit. Nádherná vila uprostřed džungle na úpatí kopce s výhledem na moře a hlavně s obrovským bazénem, který lákal k vykoupání. Samozřejmě jsme tam skočili a užívali si luxusu v horách.

Pak jsme nasedli na naši pronajatou motorečku a podél rozbité silnice jsme z hor zamířili zpět k moři. Dali jsme si po dlouhé době evropskou pizzu, kterou jsme objevili ve francouzské restauraci a dost jsme si na ní pošmákli. Pak jsme chtěli navštívit nějaké skály vypadající jako pohlavní orgány, ale nakonec jsme je nenašli. Bylo horko a zatahovalo se k bouřce. Nepředstavujte si, že když se zatahuje a chystá se k dešti, že se ochladí. Ba právě naopak, „přituhuje“ a mnohdy je více tepleji, když prší – prostě tropy.-((.

Odpoledne jsme si naplánovali společně s Andreasem a Beátou thajskou masáž. Nikdy jsem na ničem takovém nebyl, Alča šla radši plavat do moře, a tak jsem sám ulehl na lůžko pod snědou Thajku a nechal si masírovat všechny oudy. Trochu to bolelo, ale masérka očividně věděla, co dělá, takže jediné co mě druhý den bolelo bylo oko.-)).

Večer nám ubytovatelé ukuchtili těstoviny se zeleninou, takže jsme celý den pojídali ‚evropská‘ jídla, což jsme si náležitě vychutnávali.

Ráno jsme se sbalili a vyrazili směrem do Bangkoku. Těšíme se na mekku turismu tady v JV Asii a také se trochu bojíme, co všechno nás tam překvapí.

Ale to už v dalším článku.