Halong Bay – Cat Ba (27.- 30.6. 2011)

Na konci pobytu v Sapě jsme se potkali s dalšími Čechy (Berouňáky), kteří směřují na jih Vietnamu. Martin a Katka mají na cestování ve Vietnamu měsíc a tak jsme si řekli, že se společně vydáme na Halong Bay, nejúžasnější místo ve Vietnamu (podle mnoha turistů).

Ze Sapy jsme jeli noční autobusem za 14 doláčů (neboť byl o polovinu levnější než vlak). Moc jsme si neschrupli, ale jízda to byla pohodlná oproti tomu, co jsme zažili všude jinde, např. v Indonésii.

Do probouzející se Hanoie jsme se dostali v 5 hodin ráno a po chvilce vyjednávání s motorkáři jsme se svezli na nádraží Loung Yen. Zde jsme měli sraz s našimi „Berouňáky“ (my jim říkáme Pražáci, to je snazší a oni to nemají rádi) a z nádraží jsme vyrazili autobusem, následně lodí na ostrov Cat Ba. Tento ostrov je jediným obydleným ostrovem v „Dračí zátoce“ Halong Bay, která je zapsaná ve světovém dědictví UNESCO.

Když jsme přijížděli lodí k ostrovu, tak nám siluety hor naznačovaly, že to tu bude krásné. Vysoké vápencové skály čnějící z moře, připomínající různé zvířata, jako želvy, orlice, ryby, delfíny, žraloky a spoustu jiných, jen co si fantazie mohla domyslet.-). Tyto formace jsme již viděli u města Krabi v Thajsku, ale zde byly mnohem četnější a na obrovském území.

Po chvilce hledání ubytování v městečku Cat Ba jsme našli jednoduchý hotýlek a společně s našima Berouňákama jsme zašli na pivo a na jídlo. Po dlouhé době jsme slyšeli jadrnou češtinu doprovázenou skvělým humorem.

K večeru jsme se šli podívat na nedaleké pláže, které lákaly snad tisíce turistů. Tolik lidí jsem nikdy na jedné malé pláži neviděl. Hlava na hlavě, rochnící se v pěkné vodě s velkými vlnami. Zde jsme se koupat nechtěli. Podél skal vedla stezka a zhruba za deset minut chůze jsme dorazili na další pláž, která byla méně zalidněná. My s Martinem jsme hupsli do vln a nechali se zchladit příjemnou vodou. Atrakce to byla náramná, nicméně jsme se začali bát, že výlet na Halong Bay, který jsme si naplánovali na další dva dny, bude „turistický oser“.

A jak jsme byli překvapeni. Snad každý, kdo byl ve Vietnamu, se podíval k Halong Bay. Většina turistů zakoupí organizovaný výlet v Hanoji. Ceny jsou podle lidí, kteří tuto část světa navštívili, různé. Nejčastěji to je minimálně 40 dolarů za den strávený na lodi.

My jsme měli ohromné štěstí. I díky tomu, že cestujeme čtyři, nám šikovný dohazovač zájezdů domluvil dvoudenní plavbu po Halong Bay s přespáním na lodi za 40 dolarů na osobu. Krom těchto atrakcí tam byl vstup do jeskyně, návštěva Monkey Island, šnorchlování a hlavně kajakování, které nás hodně bavilo na Mekongu. Šli jsme do toho a druhý den ráno jsme čekali před agenturou na dodávku.

Jeli s námi dva mladí Francouzi, takže nás na lodi bylo celkem 9. Kapitán s pomocníkem a kuchařem a nás šest. Naše plavba započala něco kolem 9.hodiny a jeli jsme opravdu pohodovým tempem kolem rybářských sádek a plovoucích vesniček až k otevřenému moři. Tam jsme se trochu začali bát, protože byly vysoké vlny a v noci by takové houpání mohlo přivodit i hodně velké zvracení.-))).

Naše obavy se ukázaly býti plané, neboť mezi skalami bylo moře klidné. Ten den jsme hodně kajakovali, plavali a užívali si pobytu na lodi. Opičí ostrov jsme nenavštívili, jelikož nám náš průvodce zapomněl sdělit, že to byl ten ostrov, u kterého jsme se koupali a skákali ze střechy lodi. Na oběd jsme přistáli u rybářské chatrče, která zároveň sloužila jako malé přístaviště pro turistické lodě, a projížděli jsme se na kajacích.

Trochu nás zaskočila organizace výletu, neboť v kanceláři nám řekli, že pojedeme na Halong Bay první den a my jsme zatím uvízli v půli cesty a našemu kapitánovi se očividně nechtělo jet dál. My jsme však ukázali českou tuhost a donutili jsme posádku udělat hodinový výlet kolem skal. Po večeři, která byla výborná stejně jako oběd (mořské plody, tofu, zelenina, rýže, ryby..) jsme otevřeli soudeček s vínem, který nám dělal společnost, dokud jsme neodpadli na palubě jak piráti po pitce. Než-li v podpalubí, raději jsme strávili noc na matracích na palubě za krásného počasí a ve společnosti chrápajících Francouzů (no možná to byla Katka.-))))

Ráno jsme zatlačili na pohunka, který trochu uměl anglicky, abychom vyrazili na Halong Bay. Scenérie to byly úchvatné, nakonec jsme dorazili k velké jeskyni, do které nás pohunek vyslal i s penězi. Čekalo nás překvapení, že jeskyně nebyla až tak zdevastovaná, dokonce nebyla ani extrémně nasvícená, jak to mají Asiati ve zvyku, a byl zde dokonce chodník! Příjemné klima v jeskyni vystřídalo vlhké dusno venku, od kterého nás mohlo zachránit dobré pokoupáníčko. Takže hup do vody a nezapomenout si připravit vždy schůdky.

Po obědě jsme vyfasovali kajaky a s informací „tam za tou skálou je jeskyně“ jsme vyrazili na její průzkum. Nejednalo se přímo o jeskyni, ale průrvu ve skále, kterou jste se ocitli ve velké laguně. Naši Frantíci byli o kus před námi a hlásili, že tou průrvou vše konči. My jim od roku 1938 moc nevěříme a tušili jsme, že se zde bude skrývat něco většího. Jak nás překvapila malá skulinka, akorát na kánoi a posádku, která vedla za světlem na druhém konci. Tam byla ta správná živá laguna. Slovem živá míním její obyvatelé, medúzy. Stovky medúz, které se hemžily kolem kajaku snažíce se zjistit, co jsme zač. Alča si s nimi hrála a nadzvihovala je veslem, já pozoroval jejich barevnost. V laguně jsme chvíli zůstali a jen tak sledovali všechny ty velké hlavy s nohama, jak plují kolem.

Jelikož byla jedna hodina a my měli zkusit nějaké to šnorchlování, otočili jsme kajaky a zamířili k lodi. Ta nás zavezla o kousek dál na písečnou pláž s malou vápencovou jeskyní, kde jsme se vyblbli a užili si naši poslední koupačku v Asii.

Zpáteční cesta byla také zážitkem. Po deseti minutách jízdy na otevřeném moři se pokazil motor. S našim škunerem to kymácelo, Alča si našla vyvýšené místo na stěžni, aby měla dobrý výhled na tu podívanou, a já si hledal nějaké místo na blití, boť se mi začalo z těch vln, vypitého vína a piva dělat špatně. Čech z boje neutíká a přece nenechám utéct i to jídlo, které bylo tak dobré. Ustál jsem to, ale motor ne a ne nahodit. nakonec nás vzala do vleku menší loďka, která měla velký problém utáhnout tu naši loď. Nejhorší to bylo na otevřeném moři, kde to hodně kývalo. V šest hodin odpoledne, po úžasné dvoudenní plavbě kolem Halong Bay, jsme stanuli na pevné zemi a dalších pár hodin vstřebávali to houpání moře.-))

Koupili jsme si lístky do další destinace Ninh Binh, po večeři a dobrém pití jsme zaveleli rozchod a dalšího dne jsme se setkali s Berouňáky v autobusu směřujícímu na jihozápad, poslední naší destinace před Hanoí, odkud za tři dny odlétáme.