Ha Noi (2.7.2011)
V Ha Noi jsme strávili jediný den a stačilo to. Velká města nejsou místem, kde bychom chtěli trávit čas, a Ha Noi je specifická svou šílenou dopravou – všichni tu jezdí na motorkách, kolech či v autech, pravidla se nedodržují, je to jeden velký chaos, neustále se troubí, proud dopravy nemá začátek a konec, takže chudáci chodci. Nejlepší taktikou při přecházení silnice je jít pomalu, aby si vás všichni dobře všimli a stihli objet – jakýkoliv nenadálý prudký pohyb je hřebíkem do rakve.
V Ha Noi jsme hlavně nakupovali dárky pro naše blízké, takže jsme toho mimo obchodů moc neviděli, přesto jsme stihli dvě památky: chrám Ngoc Son ležící na ostrově na jezeře Ho Hoan Kiem a Chrám písemnictví (Van Mieu).
Chrám Ngoc Son je starodávný a vztahuje se k němu legenda, že v 15. století, když Vietnam obléhali Číňané, bohové seslali vietnamskému panovníkovi kouzelný meč, pomocí kterého porazil Číňany a vyhnal je ze země. Po jeho návratu z bitvy, když odpočíval u jezera, vykoukla nad vodní hladinu velká želva, která meč vzala zpátky a odevzdala ho bohům. Od té doby se jezero jmenuje Ho Hoan Kiem – Jezero navráceného meče. V chrámu je vystavené nabalzámované tělo obrovské sladkovodní želvy, která údajně ten meč vzala. Želva je jednou ze čtyř posvátných bytostí, které ochraňují Vietnam, spolu s jednorožcem, fénixem a drakem. Byla sobota, takže v chrámu byla spousta místních lidí, kteří se přišli želvě poklonit a pomodlit se.
Druhou památkou, kterou jsme navštívili, byl chrám Van Mieu – Chrám písemnictví, založený v roce 1070 a věnovaný starému mistru Konfuciovi na podporu vzdělanosti. Více než chrám to byla vlastně první vietnamská univerzita (od r. 1076). Komplex má pět chrámových-univerzitních částí plus docela velkou, pěknou zahradu s bonsajemi (u každé bonsaje je samozřejmě kýčová figurka srneček, smějících se dětí, ptáčků apod.). V přední části je vystaveno 82 kamenných stél s vytesanými čínskými nápisy, nesené na kamenných želvách, což představuje 82 královských zkoušek, které složili mezi lety 1442 až 1779 studenti-vzdělanci, čímž získali titul mandarín (bylo jich 1304). Tyto zkoušky byly velmi obtížné, zahrnovali v sobě mimo jiné vlastní básnickou tvorbu, malbu, kaligrafii atd. Chrám písemnictví se nám moc líbil, i když v něm bylo přelidněno. Jako vždy si nás odchytla škola, která s námi chtěla procvičovat angličtinu – proč ne, studentíci byli moc milí a na závěr jsme se samozřejmě navzájem fotili :-)
V 5 odpoledne jsme dali sprchu a upalovali autobusem na letiště, abychom před půlnocí opustili Asii. Sice jedna část našeho dobrodružství končí, z čehož je nám trochu smutno, ale zároveň se tím otevře prostor pro dobrodružství nové – norské – a na to se móóóóóc těšíme!