Georgetown (16. – 17. dubna 2011)
Z Ipohu jsme se vypravili ráno vlakem a následně trajektem (asi desetiminutovým) na sever Malajsie na ostrov Pinang (v anglických textech nazýván Penang, ale Malajsani to čtou i píšou Pinang, protož tak budeme činit i my). Už první dojem z města byl velmi příjemný. Koloniální architektura šmrnclá všemi druhy vlivů z Asie na nás dobře působila. Ubytování v Georgetownu, hlavním městě ostrova, je nespočetně mnoho, od drahých hotelů až po maličké ušmudlané backpackery s příjemnými cenami. Nejvíce jich je nakupeno v Čínské čtvrti kolem ulice Love Lane (ne, nejedná se o žádnou uličku, kde by byly bordely a prostitutky) – tam jsme se tedy vypravili. Chvíli jsme chodili, nahlédali do různých backpackerů, ale žádný neměl to, na čem jsme si trvali – okno ven. Ono se to může zdát jako malichernost, ale věřte, že jsme pár nocí v pokoji bez okna strávili a už to nechceme opakovat. Nevadí nám pavučiny, odřené stěny, rozvrzaná postel, turecký záchod na konci chodby, absence sprchy (často bývá namísto sprchy jen lavor s chladnou vodou a kyblíček na polévání) – to vše je v pohodě, ale okno, to nesmí chybět. Asi až osmý backpacker měl volný pokoj pro dva s oknem ven (backpacker s originálním názvem Tourist Guest House v ulici Lebuh Chulia), tam jsme tedy zakotvili. Většina ubytování tady v Georgetownu měla zadarmo wi-fi, klimatizaci nebo alespoň větrák, pěknou koupelnu s teplou vodou a čisté pokoje. Ceny jsou tu příjemné, za 20-40 ringitů máte nádherný pokoj (my máme klimatizačku, pěkný pokoj za 30 ringitů/noc - cca 180 Kč a wifi v ceně).
Jelikož bylo odpoledne a sluníčko už polevilo ve svém ukrutném tažení po nadhlavníku, vydali jsme se do ulic. Bezcílně jsme brouzdali ulicemi pozorujíce krásné chrámy, domečky i větší kostely a mešity, abychom nasáli atmosféru města. Potkávali jsme mnoho turistů, neboť je to tu turisticky velmi známé a ostrov je považován za nejhezčí ostrov v celé JV Asii. Tento ostrov byl jedním ze tří základních míst, kde působili Angličané se svou Východoindickou obchodní společností. Tudíž zde se kumulovalo bohatství Malajského poloostrova a vyváželo se do různých destinací. I dnes je zde velký lodní ruch. Když jsme se procházeli po nábřeží, viděli jsme obrovské lodě s kontejnery a tankery.
Večer při potulce městem jsme narazili na velmi zajímavý hinduistický obřad. Z nedalekého chrámu vynášeli zlatou sochu nějakého boha a další posvátné artefakty, posadili je na ‚alegorický vůz‘ tažený dvěma nastrojenými voly a za doprovodu kněží a kapely odváželi tyto artefakty do jiného chrámu. U toho byla samozřejmě plná ulice nastrojených Indů a Indek, všichni v tradičních barevných oděvech, ověšení zlatem a květinami, všude hořely ohně, lampičky a vonné tyčinky – jako bychom se najednou přenesli z muslimské Malajsie přímo do Indie. Ještě než průvod vyrazil, byla uspořádaná velká ceremonie rozbíjení kokosů – nemyslete si, že jich bylo pár – asi tuna kokosů, která čekala na všechny lidi, aby si hodili s kokosem o zem a cílem bylo je všechny rozbít (= oběť bohu, kterého vynášeli z chrámu). Za pár okamžiků měli všichni kokosy v rukou, házeli s nimi o zem, což dělalo pořádný rachot, do toho hrála hlasitě kapela a všude stříkalo kokosové mléko. Asi za 20 minut došla munice, po silnici tekl potok kokosového mléka a celý průvod se rozjel směrem k dalšímu chrámu. Atmosféra i lidé byla úžasní, všichni se radovali a měli vzrušenou slavnostní náladu. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Pak jsme se nadlábli dobrého jídla, kterým je toto místo známo, a zalehli jsme do klimatizovaného pokojíčku.
Druhého dne Alenka naplánovala přesnou trasu kolem města a vyrazili jsme něco kolem 10. hodiny. Nebudu Vám popisovat to obrovské vedro a jasné počasí (na slunci mohlo být minimálně 45 stupňů, k tomu vám slunce pražilo přímo do hlavy, očí a na kůži... hodně nepříjemné), napíšu jen, že za hodinku jsme byli zpět, zpocení jak dvě myši na kolotoči a rozhodli jsme se počkat do páté hodiny odpolední, kdy vedro malinko povolilo, udělalo se příjemné klima a my jsme znovu a radostněji vyrazili na okružní cestu Georgetownem. Všude na informačních centrech dostanete mapku a letáky, co vše je nutné vidět v tomto městě, takže orientace je o to snadnější. Georgetown má hodně co nabídnout a také proto je zapsán v UNESCO. My jsme obdivovali pevnosti, muzea, čínské i hinduistické chrámy, kostely a mešity. Něco málo jsme pro vás zachytili na fotkách, takže se můžete s námi kochat architekturou zdejšího místa.
Večer jsme nabyli opět sil v místní indické restauraci (Indi prostě umí nejen vařit, ale dávají i velké porce) a ponořili se do příjemné atmosféry nočních stánků s jídlem, zákusky a ovocem, které dodávají tomuto místu magické kouzlo.-))))