Femundsmarka
Femundsmarka
Národní park Femnundsmarka (Femund = druhé nejdelší jezero v Norsku, marka = lesy, lesnatá oblast) je národní park 573 km2 velký, klima je dosti chladné – mohlo by se říci, že je nejchladnější v kontinentálním Norsku (nepočítaje Svalbardy). Nachází se v centrálním Norsku u hranice se Švédskem. Krajina je hornatá (výška kopců je kolem 1000-1400 m.n.m). Západní hranici národního parku tvoří jezero Femunden, které je druhé nejdelší v Norsku – po Mjøse. Východní hranici tvoří švédská hranice – kde park pokračuje plynule do švédského Rogen NP. Jih F. je hornatý, velmi příjemný na trekování s batohem. Sever parku je zase velmi jezernatý, nížinatý, náročnější na tůry. Vprostřed parku se nachází údolí Grøtadalen, které rozděluje jih od severu.
V NP jsou chaty – většinou hlídané a dosti drahé. Po jezeře Femunden projíždí parník, kterým si lze zkrátit cestu od severu na jih. Častým začátkem tůr bývá vesnice Elgå. Pro Nory je především synonymem Femundsmarky kajakování a mnoho ryb.
Oblíbená lokace pro dovolené. Avšak park je velmi málo navštěvovaný v porovnání s ostatními středonorskými národními parky.
Tento NP lze projít za 3-5 dní. Optimum 5-10 dní, spojeno s kajakováním a lovením ryb. Oblíbené další destinace – Røros – sever 100 km, Gutulia NP – jih 15 km.
Vše začalo SMSkami – Oni: Odpoledne budeme na místě. My: Budete-li 2 hodiny od místa setkání, napište sms.
Proto jsme zanechali práce něco kolem 12 hodiny a spěchali se najíst, nabalit a připravit nejen na výlet do Femundsmarky, ale také na měsíční putování Norskem. Čekali jsme na sms. Přišla ve znění: „Jsme na místě, kde jste vy?“ Odpoledne jest velmi dlouhý časový úsek a dosti často se stává, že si odesílatel s příjemcem zprávy nebudou až tak úplně přesně rozumět. A taky že jsme si nerozuměli. Při příjezdu k národnímu parku Femundsmarka, kde jsme dorazili něco po 8. hodině večerní po strastiplné cestě lemované nejen výmoly, ale také soby a jinou nečekanou havětí, nemluvě o prudkém dešti, díky kterému nešlo vidět na cestu, jsme dorazili na místo Grövelsjön. Naštvaná tetička Soňa a netrpělivý kamarád Chodí nás častovali různými nadávkami, ale i to je přešlo a my jsme společně vyrazili směrem Femundsmarka. Plán byl přespat kousek za norsko-švédskou hranicí. V rozlehlé krajině jsme nebyli sami, ale obklopení českou expedicí botaniků a zoologů jedoucí po středním Norsku. S touto expedicí jsme chtěli pobýt 5 dní a putovat po tomto národním parku.
Ráno to byl úžasný pohled. Většina lidí měla digitální zrcadlovky a leželi různě po zemi a fotili všechnu možnou rostlinnou a živočišnou havěť, která se v okolí naskytla. Díky krásnému počasí a mírnému větru jsme měli od komárů pokoj, a tak jsme se pomalu začali posunovat směrem k srdci Femunsmarky. V minulosti jsme v tomto národním parku byli a prožili zde nádherné chvíle poblíž řeky Grotån – navrhli jsme všem tuto alternativu. Většina mladých lidí v expedici souhlasila i pod vidinou lovení pstruhů, na které jsme je nalákal mávaje půjčeným prutem a sadou háčků od Bern-Einara, díky kterým jsem vypadal jako rybářský profík. Opak byl pravdou, ale to nemuseli vědět – alespoň prozatím.
Tempo našeho putování bylo poněkud pomalé díky fotografujícím členům výpravy, kteří dokázali fotit třebas jedno kvítko 20 minut. Celý den jsme putovali rozlehlou krajinou. Fotografové dokázali udělat stovky, ne-li tisíce fotek, než jsme dorazili na místo poblíž Grøtådalsætra (čti gröto:dalsetra). Tam jsme rozbili náš základní tábor, vyvěsili tak potřebnou českou vlajku a toto území jsme prohlásili za naše na další dva dny. Místo to bylo vskutku úžasné. Na jedné straně se klikatila řeka Grotån, na druhé straně bylo jezero a uprostřed celé té scenérie byla moréna s pokroucenými borovicemi a sněhobílými břízami. Na zbytku této morény jsme spali a užívali si výhledu v dálce na Stor-Svuku a na Grøthogna. Večer byl ve znamení užívání si rybaření, které ovšem nebylo úspěšné, nicméně za pokus určitě stálo. Jelikož se k nám přidal po cestě Honza z Valašského Meziříčí, který se trochu opozdil od své hlavní – rychlé – skupinky kamarádů, musel ho Chodí ubytovat u sebe ve stanu, neb chudák i po namáhavém hledání svých spolucestovatelů, kteří měli jeho stan, potřeboval někde na noc složit hlavu. Výhodou toho, že jsme jej dobře ubytovali, on nám poskytl jídlo, které nesl pro tu jejich rychlou skupinku. Paráda, neumřeme hlady.
Druhý den jsme zanechali tábořiště i se stany a výbavou a nalehko jsme se vydali na horu s názvem Kratlvola. V průběhu překonávání morén a četných bažin jsme stoupl Alence na patu a urval jí podrážku z jejích zánovních bot. Smůla. Ještě ke všemu začalo pršet, a tak jsme se rozhodli vrátit se k základnímu táboru. Honza s Chodím se však plánu na dobytí hory nevzdali a pokračovali dále. Procházka to byla skvělá. Večer jsem zase rybařil a pro změnu zase nic neulovil.-)) Kluci přišli něco kolem 11. hodiny a byli nadšení, vyčerpaní a plní zážitků z fotografování a z terénu, kterým museli projít. Chodí spadl do řeky, bažiny a jiných ďůr kvůli tomu, že měl neustále hlavu v oblacích a hledal dobré místo pro focení. Honza byl jako rodilý „pesimista“ nadšený a nepřestával mluvit, dokud neusnul.
Další den byl ve znamení přesunu blíže k osadě Elgå, kde měl čekat nejen autobus pro expedici, ale i naše auto, které převezla milá řidička autobusu. Procházku podél západní hranice Femundsmarky jsme si zpestřili výstupem na kopec Stor-Svuku, kde jsme měli nádhernou vyhlídku do okolí.
Málem jsem zapomněl na zážitek z největších. Celou dobu našeho cestování Honza i Chodí mluvili o tom, že by chtěli vidět nějaké soby. A tu na jednom vrcholku se páslo stádečko asi 30 sobů. Byli opravdu daleko, a tak jsme shodili bágly, všichni tři kluci nasadili dalekonosné třístovkové objektivy a šli jsme na lov, alespoň obrázků. Neustále jsme se přibližovali a sobi si z nás nic nedělali. Asi 50 metrů od nich jsme se kryli za kameny a byli jsme tak s Chodím učarováni jednou maminou s mládětem, že jsme neslyšeli, jak Honza za námi syká. A tu jsem se obrátil a co nevidím. Stádo zhruba 200 sobů šlo pod námi cirka 30 metrů, takže jsme v jednu chvíli byli obklopeni zvířaty, a kdyby se rozhodli nás udupat kopýtkama, tak nás roznesou po celém širém kraji Femundsmarky.-)). Nestalo se tak, a proto máme stovky pěkných záběrů sobů z blízka i z daleka. Pěkné to bylo pofocení.
Poté jsme sešli ze Stor–Svuku k hranici národního parku a u chaty Svukurieset jsme potkali další členy výpravy. Rozhodli jsme se přiblížit k Elgå co nejvíce, a tak jsme nakonec spali v „Komárnu“ asi 1 kilometr před cílovou zastávkou.
Poslední den jsme prožili v loučící náladě. Honza vytáhl svůj akordeon, Alča kytaru a šlo se hrát na molo u jezera Femund před tím, než se naše cesty rozejdou. Nakonec se nás tam sešlo plno. Zazpívali jsme si, zahráli a dlouho jsme ještě vzpomínali v autě, jak nám bylo ve Femundsmarce dobře.
Femundsmarka je jeden z nejnádhernějších národních parků v celém Norsku a budeme-li mít příležitost, rádi se tam zase vrátíme.