Dunedin a Otago Peninsula

Včerejší den jsme brouzdali Dunedinem, navštívili jsme katedrálu sv. Pavla (19.století) z vápence s pěknými vitrážemi a varhany umístěnými nezvykle vpředu vedle kazatelny, dále První presbyteriánský kostel (rovněž z 19. století) s 54 metrovou věží, na kterou jsou Novozélanďané náležitě pyšní, protože tak vysoké stavby jsou tu hodně vzácné. Několik hodin jsme strávili v Public Art Gallery, kde jsme obdivovali staré evropské malby i modernější zdejší obrazy, až po nejpraštěnější moderní výstřelky (např. žluté odpadní trubky trčící ze starého kočárku nebo třpytivé třásně z vánočního stromečku pohozené na zemi a v nich několik zlatých střevíců - co je na tom za umění, to fakt nechápeme, asi jsme příliš přízemní...). Další vyhlášenou historickou stavbou, kterou jsme navštívili, je secesní železniční stanice z 19. století, krásná z venku i zevnitř - už nám v ní chyběly jen obrazy od Muchy.Skotské vlivy jsou v tomto městě hodně patrné, mnoho budov má skotský ráz - i ono jméno "Dunedin" je vlastně staré galské slovo, které znamená Edinburgh.

Navečer jsme popojeli směrem k Otago Peninsula (Poloostrov Otago), nacházející se u Dunedinu. Ráno jsme jeli na jeho severovýchodní výběžek do Royal Albatros Centre, kde je expozice o albatrosech a žlutookých tučňácích, vyskytujících se v těchto místech. Živé jsme je bohužel neviděli (to bychom si museli zaplatit průvodce, který by nám odemknul všechny ploty a dovedl nás k nim), ale zato jsme viděli tuleně. Rovněž jsme nenavštívili Larnach Castle, jediný novozélandský zámek, jelikož ti vydřiduši chtěli za vstup 27 dolarů na osobu - tak jsme jenom projeli kolem a vzpomínali na krásné české hrady a zámky. 

Teď jsme opět v knihovně v Dunedinu a až to dopíšem, tak nasednem do naší hippísácké dodávky a povalíme směrem na Mt Cook. Pak se zase ozveme.