Cesta do Prahy

Už je to tady! Vyjeli jsme!

Vyjeli jsme 30.4.2010 odpoledne, asi ve tři. Za sebou jsme nechali dům, kam se nastěhoval brácha s rodinou, psa Tulipána, tu černou slepicobijeckou bestii, a babičku. A spoustu dalších „věcí“ jako zaměstnání, rodinu, školu… Sbalili jsme si batohy, naložili je do auta a vyrazili na neznámo dlouho neznámo kam. Tedy první část cesty máme trochu naplánovanou, ale jen ve velmi hrubých obrysech, přesně řečeno: půl roku v Norsku, pak asi na Nový Zéland.

Navečer jsme dojeli do Prahy k Michalovi a Martince – trochu jsme po Praze bloudili. Zanedlouho dorazil ještě Petr s Lídou a Pavel. Michalovi jsme předali dárek k narozeninám – koncovku – což mu způsobilo radost, k naší radosti. Trochu jsme popili výborného červeného vínečka, pokecali, Zdenek odpadl a nakonec jsme odpadli všichni. Petr s Lídou nás pozvali ráno k nim domů na snídani. Díky Michalově navigaci jsme se neztratili.

Předtím jsme se ovšem ještě stavili do motolské nemocnice kvůli Zdenkově bolavému krku – dostal antibiotika a perfektně si s doktorkou pokecal o cestování na Vesteralech – pobavil tím celou čekárnu.

S Petrem a Pablem jsme se vydali na vycházku jarní, teplou, kvetoucí, vonící Prahou – přes turisticky opomíjený Jelení příkop, přes centrum, kolem památek. Za Týnským chrámem jsme se stavili do Dhaby na veganský nášup. No to byl fakt nášup, s Petrem a Pablem… Petr hlasitě zdravil nově příchozí „Šiva s vámi“, broukal mantry a vykřikovat cosi o hovězím mase. Však mu to spočítali, čočku za 160 Kč ještě nežral J  Ti dva furt čučeli po holkách a bodovali velikost jejich poprsí od 1 do 10. Jak dva psi urvaní z řetězu.

Od 18 hod začínala na Kampě oslava 20. narozenin Reflexu – tož tam jsme nesměli chybět. Pódia duněla živou hudbou, lidí mrťos, dokonce jsme tam potkali známé – Ondru s Majkou, která následujícího dne porodila Tobiáše, a Dana Žůrka s novou přítelkyní Verčou. Díky začínajícímu dešti jsme vyfasovali pláštěnky, za což jsme byli nesmírně rádi, protože jsme si je zapomněli sbalit. A ještě jsme zapomněli nůž, ale to se nějak bez něho zvládne… Vychutnávali jsme naposledy české pivo a jiné dobroty, které asi dlouho neokusíme. Večer jsme šli spát k Petrovi a Lídě.