Cesta z Vídně do Soulu

Tak jsme to zvládli. Navštívili jsme všechny možné známé a neznámé lidičky, zažili jsme pěkné dny a večery s přáteli a jsme znovu na cestách. Tentokráte na Nový Zéland. Všichni, kdo kdy byli u protinožců, si to pochvalovali, tak proč to nezkusit. 2.11 ráno, udělali jsme si rozlučkové foto s chaloupkou a vyjeli jsme v 9:17 z Lužné u Vsetína směrem Přerov. V Přerově jsme sedli na mezinárodní vlak do Vídně a nechali se pohodlně dovézt do bývalého hlavního města naší bývalé monarchie.-)). Odtud jsme z mezinárodního letiště Schwechat měli zabookované letenky do Zurychu a dále do Soulu a odtamtud do Aucklandu.

Již na letišti ve Vídni jsme zpozorovali skupinky podobně vypadajících dobrodruhů jako jsme my. Velké krosny na zádech, kalhoty rejoice, příruční zavazadla velikosti velkých batohů a pohorky na nohách.-)) Dalším jasným znakem bylo omotávání batohů potravinářskou fólií, aby se po cestě nic neztratilo. Hned jsme se tedy seznámili s partičkou dvou holek a kluka, kteří nám byli sympatičtí a hned se s námi pustili do rozhovoru.

Probíhalo to asi takto. Ahoj. Jedete na Zéland? Jasně. A máte tam něco zařízený? Ne, vůbec ne, my jedeme cestovat. Aha, a budete spát někde v Aucklandu? Nevíme, to ještě neřešíme! Aha a byli jste někdy na Zélandu? Ne. A takhle to pokračovalo skoro s každým, koho jsme potkali. A věřte, že těch lidí stále přibývalo, až nás tam muselo být tak 40 Čechů. Paráda. O to lépe se bude společně cestovat.

Letenky byly rezervovány, vše probíhalo, jak mělo. Odevzdali jsme velké batohy, a pak jsme procházeli kontrolou příručních zavazadel. Hned při příchodu k elektronickým branám a rentgenům tam stál dost nepříjemný chlapík a vyptával se, co jedeme dělat do Aucklandu, jestli máme něco zařízeno atp. Byl dost nepříjemný, ale nakonec nás pustil. Pak jsme šli skrze rentgen, a tam jsem vypadal podezřele. Především proto, že jsme měl pásek na úschovu peněz, který má „tajný“ zips na rubu. Peníze jsme tam měli australské a když je nahmatal klučina u brány, byl z toho trochu v šoku. Hned mě poslal za kolegyní, ta se vyptávala, na co to máme, kam to vezeme. Vysvětlili jsme to všechno v pohodě a klídku, a tak nás hned pustili. Nicméně klučina, který nás prohledával, byl z toho vyplašený, protože si myslel, že mám v tom pásku drogy.

Odlet byl v pohodě. V Zurychu jsme přesedli na další letadlo a za jedenáct hodin jsme byli v Soulu, kde nás čekalo milé překvapení v podobě hotelu. Nedaleko od letiště stojí dva obrovské hotely s přepychovými pokoji. Vše čisté, příjemné a připravené akorát pro nás dva. Tak šupky na večeři a do postýlek ať už jsme zítra v Aucklandu!