Bukittinggi (3.3-5.3.2011)
Po úmorných přesunech dopravními prostředky trvajících 55 hodin jsme se dostali z jihu Sumatry do jejího středu, velmi blízko k rovníku. Město Padang, největší západní město Sumatry, je centrem pro různé výlety do okolí. Nejznámějších z nich jsou výlety na blízké ostrovy Mentawi a také na sever do města Bukittinggi. Rozhodli jsme se z časových důvodů pouze pro severní výlet a udělali jsme dobře. Do městečka Bukittinggi jsme dorazili kolem 2. hodiny odpolední. Cesta byla úchvatná. Z mořského pobřeží jsme se dodávkou vyšplhali do výšky 1000 metrů během 90 km a podél cesty byla železnice. Samozřejmě že to byla zubačka a již nefunkční, ale stavba je to zajímavá na pohled, neboť ty kopce musely být inženýrským oříškem pro stavitele.
V malebném městečku Bukittinggi jsme se nechali dovézt k levnému ubytování (říkají mu losmen). Přestože jsme byli zcela vyčerpaní jízdou v autobusech a vlacích, rozhodli jsme se na malý průzkum města. Prošli jsme si hlavní třídu, která je díky její poloze přemostěna. Most je udělaný ve velmi křiklavých barvách, které Indonésané milují, a taky je dobře zasazen do místní architektury. Západosumaterský styl domů se nám líbí, jelikož nám připomíná vzdáleně lodě s několika stěžni.
Celý region kolem města je velmi hornatý. Jsou zde hory Merapi – neplést s tou jávanskou – a další dva vrcholky, které lze pozorovat z města a většinou u sebe mají velký mrak zahalující špičku. Kolem města je i velký kaňon, kterému místní říkají „grand kanyon“, do kterého se dá i na motorce nebo pěšky. Také tu mají tunely, které kopali japonští váleční zajatci. Krom toho jsou tu známe hodiny (tož také normální hodiny jak na každé radnici) a mnoho pěkných loďovitých domů.
Při procházce městem nás zastavil nějaký pán, a že je učitelem a chtěl by pro své žáky nějaký trénink angličtiny (já už jsem podezíravý, tak jsem si šel fotit, zatímco Alča s ním vedla konverzaci). Když jsem se podíval zpět, byla obklopena 10 mladými studentkami, které se jí ptaly na všechny možné informace. Pak si všimly mě a bylo to. To bylo mistééér, co se vám tady líbí a mistér, víte, že tu máme kaňon atp... Když nás to přestalo bavit tak po půl hodině, rozloučili jsme se s narůstajícím davem studentů, udělali 154 fotek se všemi zvlášť v různých polohách a zamířili totálně vyčerpaní do našeho pěkného losmenu (Merdeka homestay).
Asi 40 kilometrů západně se nachází jezero Danau Maninjau, které vyplňuje starý kráter. My jsme si půjčili motorku a hned ráno jsme se vydali tímto směrem. Počasí nebylo zrána nic moc, ale pak se rozpustil opar a bylo tak nádherně, že jsem po dlouhé době použil polarizační filtr. Dokonce jsme se zapomněli namazat, takže teď jsme docela spálení od velmi ostrého, rovníkového sluníčka, které je zde zrádné, neboť jste ve vyšší poloze a je chladněji, ale peče dobře. K jezeru jsme dorazili v poledne a užívali jsme si nejen výhledů, ale také jízdy na motorce, kterou jsme vyhlásili za nejlepší dopravní prostředek v Indonésii. Pak jsme si nechali vymačkat šťávu z cukrové třtiny, což bylo výborné a osvěžující, chvilku jsme pozorovali pána s cvičenou opičkou na shazování kokosů, a pak jsme vyšplhali oněch 44 seprentín od jezera zpět do Bukittinggi. Po cestě jsme ještě jednou ochutnali durian a shodli jsme se, že tuto výbornou věc již víckrát ne. Silná chuť připomínající velmi ochucený sladký česnek je lákadlem pro turisty, kteří ho buď milují nebo nesnáší pro jeho intenzivní ‚zápach‘.
Pomalu s přestávkami jsme se dostali zpět do města, zašli jsme si na zdejší výbornou kuchyni, která má tu zvláštnost, že vám přinesou 15-30 misek s různými dobrotami (kuře na sto způsobů, tempeh, tofu, rajčata v chilli, ryba, hovězí, prostě vše, na co si můžete vzpomenout). A je na vás, kolik peněz chcete utratit. Vybíráte si pouze jídlo, které vám chutná a pouze za to zaplatíte.
Rádi tady popíjíme čaj nebo ledový čaj, který je jenom obyčejný čaj doplněný kusy ledu a je velmi osvěžující. Trochu se pochichtáváme, když nám naservírují čaj v půllitrácích pořádně oslazený, protože toto je ten správný černý indonéský čaj! A doma v čajovnách usrkáváme neslazený čaj z malých mističek a říkáme si, jací jsme „čajovníci“.-)))
Alča večer vytuhla (bylo jí špatně z durianu) a já se šel se spolubydlícím Pablem, který jede 9 let na kole kolem celého světa, podívat na internet a pokecat o cestách. Zítra míříme zpět do Padangu, kde ve 3 hodiny opouštíme Indonésii a jedeme se podívat na kontinentální jihovýchodní Asii a začneme hned ve velkém městě – Kuala Lumpur.